NÁPIS PAHERIŮV Z JEHO HROBKY V NECHENU
Dědičný kníže Paherr žil za vlády králů Amenhotepa I. a Thutmesa I. (1557-1501 př. Kr.)
Nápisy z jeho hrobky jsou nejlépe uveřejněny v Urkunden des Aeg. Altertums IV. 111.-127. Překlad části náboženských textů u Ermana: Die ägyptische Religion 2. vydání, str. 122.-123.
V nové říši nabývají náboženské texty převahy nad ostatními nápisy na stěnách hrobů. Vedle obětních říkadel a textů známých z náhrobních desek střední říše vyskytují se v nich nápisy, jež jsou odleskem knih mrtvých. Jsou to výňatky z rozličných kapitol, s názory často si odporujícími, spojené v jediný celek, jenž vzbuzuje ve čtenáři dojem zmatku. Jen ten, kdo vyzná se v knihách mrtvých, dovede si rozložiti tento zmatený celek a uspořádati si jeho prvky.
Král dává oběť, aby Amon, pán trůnu obou zemí, král věčnosti, pán nekonečnosti, mající vysoký chochol z peří, jediný, jenž byl nejdříve, největší, nejstarší, pravěký, jenž .................................................. [jenž stvořil] lidi i bohy, živá svítilna, jež vzešla z pravodstva a [dává] lidem světlo, Nechbet, bílá paní Nechenu, paní nebe, vládkyně obou zemí, Usirev, náčelník obyvatelů západní říše, pán velké země, největší v Ebozu, Hathor, paní pouště, mající nejsilnější srdce z bohů, Ptah-Sokar, pán tajemné svatyně, Anupev, pán Rosecau, velké devatero bohů, malé devatero bohů, ....................... dali tisíc chlebů, [džbánů] piva, býků, husí, tisíc obětí a pokrmů, tisíc nápojů, ovocných plodů a všeho, co roste na hřbetu země, tisíc všech věcí dobrých a čistých, jež se obětují pánu věčnosti, přijímati chléb, jenž přichází před [boha] a mléko, jež přichází před oltář, píti vodu, jež prýští u Jebu a zaplavuje ..................................................... vyšedši z [nádherné] země, o slavnosti ............................................ o slavnostech měsíčních, o slavnosti šestého dne [měsíce], o slavnosti [první a poslední] čtvrti, o slavnosti velkého východu, o slavnosti východu Siria, o slavnosti lodního žebra, o slavnosti Thovtově, o slavnosti prvního zrození, o slavnosti zrození Esetina, o slavnosti východu Minová, o slavnosti východu [kněze] sema, o slavnosti večeře, o slavnosti vítání záplavy, o všech slavnostech nebe ve dnech pro ně určených i denně, čistý šat, zhotovený z nejjemnější látky s tím, čeho k němu třeba z šatů odložených od bohů, natírati se čistým olejem, píti vodu z okraje oltáře, přijímati oběti společně s [bohy], vznešenému, nejčelnějšímu z odměněných, duchu dědičného knížete nechebského, písaře Paheria ospravedlněného, dokonale plnícího vůli svého pána.
Přicházíš a odcházíš a srdce tvé se raduje z přízně pána bohů. Krásná jest výprava hrobky po ctihodném stáří, když dostavil se vysoký věk. Usídluješ se v rakvi, jsi pohřben ve skalní hrobce západních hor. Stáváš se žijící duší, jíž dostává se chleba, vody a vzduchu, jež proměňuje se ve fenixe, vlaštovku, sokola nebo volavku dle tvého přání. Přepravuješ se po voru a nejsi nucen vraceti se; pluješ po vlnách vodstva.
Žiješ znova. Tvá duše neopouští tvé mrtvoly. Jest božská tvá duše mezi zářícími duchy a dokonalé duše oslovují tě. Usazuješ se mezi nimi. Přijímáš to, co se [ti] obětuje na zemi. Máš vodu, dýcháš vzduch a brodíš se tím, čeho si tvé srdce přeje —
Dány jsou ti tvé oči, abys viděl, tvé uši, aby slyšel (,co se mluví); tvé nohy chodí, tvé ruce a tvé rámě se ti pohybují. Pevné jest tvé maso, zdrávy jsou tvé žíly. Máš radost z celého svého těla a prohlížíš si své údy; jsou všecky a jsou zdrávy; není na tobě nic zkaženého. Máš svůj skutečný cit, máš své dřívější srdce.
Vcházíš do nebe ..................................................................... ; denně jsi volán k jídelnímu stolu Vennofrovu, dostáváš chléb, jenž přichází před [něho], a obětní dary, patřící pánu nádherné země. Jíš koláče po boku boha u velkého trůnu, pána devatera bohů a vracíš se odtamtud na místo svého pobytu v prvním soudním sboru bohů. Procházíš se se služebníky Horovými a stáváš se jejich přítelem. Odcházíš a přicházíš a [odnikud] nevracíš se s nepořízenou; nejsi odháněn od bran duatu, dveře horizontu jsou ti otevřeny; závory samy se ti otvírají.
Vcházíš do síně obou pravd. Pozdravuje tebe bůh, jenž jest uvnitř, a ty usazuješ se v říši mrtvých. Vstupuješ do města Nilu a srdce tvé se raduje, když vzděláváš svůj pozemek na nebeských luzích. Co potřebuješ, máš z toho, co sklidíš, když dostaví se žně pšenice.
Přivazují ti vlečné lano k lodi a pluješ, kam si přeješ. Každého rána opouštíš hrobku a každého večera se vracíš. V noci svítí tobě svítilna, dokud slunce neozáří tvá záda. Volají na tebe: "Buď vítán, buď vítán v tomto svém domě žijících!" Vidíš Rea na horizontu nebe a díváš se na Amona svítícího, když denně spokojeně se probouzíš.
Všecky škody ti [způsobené] jsou odstraněny, a ty procházíš věčností radostně, jsa v přízni boha, v tobě sídlícího. Srdce tvoje jest u tebe a neopouští tě. Tvé pokrmy jsou neustále [připraveny] na svém místě.
NÁPISY ZE DVEŘÍ DOMU V ACHUTENATONU
Berl. museum čís. 20 376. Uveřejněno v Aeg. Inschr. aus d. k. Museum zu Berlin II. 127-130.
Názory o posmrtném životě nebyly s počátku Achuenatonovým náboženstvím dotčeny. Teprve nápisy z mladší doby El-amarnské nabývají rázu vtištěného jim novými názory. Žel, že mi jejich publikace nejsou přístupny. Nápis zde uvedený obsahuje obětní říkadlo »Král dává oběť«, na jehož původní význam se však již zapomnělo, a jemuž přičítán byl kouzelný účinek i na předměty, patřící živým.
Král dává oběť. Žijící Aton, pán věčnosti, jenž řídí osud, dává úrodu a udržuje na živu všecko, co stvořil, kéž dá přicházeti s pochvalou a odcházeti s láskou ................................ ducha králova ............... , na něhož on nezapomíná ředitele stavebních prací v Achutenatonu, Maanechtufa znovu žijícího.
Král dává oběť. Syn Reův žijící v pravdě, pán korun Achuenaton, velký věkem, pán života kéž dá, aby byl mu milý ....................... , .................................... aby bylo pamatováno na něho, aby dopřáno mu bylo krásného života, tím že [dovolí mu] patřiti na svou krásu, a nezapomene na jeho volání, duchu jediného, požívajícího dokonalé chvály dobrého boha, nejpřednějšího z dvořanstva, vyučeného v nauce Jeho Veličenstva, ředitele stavebních prací Maanechtufa znovu žijícího.
NÁPIS Z PALETY
Berlínské museum čís. 8042. Uveřejněno v Aeg. Insch. aus d. k. Museum II. 304. Obětního říkadla »Král dává oběť« užito jest zde pro písaře, aby mu zjednalo vědomosti a přízeň v životě pozemském.
Král dává oběť, aby Thovt, pán pravdy, nejvyšší pán knih, dal obratnost v psaní a znalost svaté řeči duchu písaře vojska, pána obou zemí Tany ospravedlněného.
Král dává oběť, aby Enhuret-Šov, syn Reův, dal život, zdar a zdraví, štěstí, pochvalu a lásku duchu písaře vojska, pánu obou zemí Tany ospravedlněného.
Dr. František Lexa
-pokračovanie-
Všetky časti postupne nájdete na tejto adrese.
KNIHU je možné zakúpiť i na tejto adrese.
Vybráno z Dr. František Lexa: Náboženská literatura staroegyptská, Kladno 1921
Súvisiace:
Dr. František Lexa
http://www.kemet.sk/autor/dr-frantisek-lexaSeriál: Karel Weinfurter – Z EGYPTSKÉ KNIHY MRTVÝCH
http://www.kemet.sk/rubrika/serial-karel-weinfurter-z-egyptske-knihy-mrt...