Geologie národního parku Grand Canyon je sama o sobě fascinující a je skutečností, že zde nacházíme mnoho nejrůznějších děr, kaňonů, výklenků a nejrůznějších útvarů, které voda a eroze vytvořila za miliony let. Není tedy divu, že ano, nachází se zde i mnoho jeskyní. Asi jednou z nejznámějších je Stanton cave, která je někdy možná záměrně zveřejňována jako údajná “egyptská jeskyně“. Bohužel tomu tak není.
Sice se v ní našli různé artefakty, ale ty náleží výhradně místním indiánům. Mnoho jeskyní je objevováno trampy a turisty, alespoň těmi otrlejšími, kteří se tu a tam vydají do rozsáhlého systému turistických tras. Nejoblíbenější obalstí je Ninety four mile creek a Trinity creek. Jak řekl jeden ranger-správce:
“Některé oblasti parku jsou velmi vzdálené a máme o nich jen málo znalostí. V podstatě je hlídáme velmi zřídka, jsou i málo navštěvované“.
Zmatení objevitelé
Za povšimnutí stojí také skutečnost, že mnoho míst nese jména egyptských, řeckých, čínských a hunduistických bohů. Náhoda? Nikdo neví pořádně proč, protože pojmenování těchto skalních útvarů je zahaleno tajemstvím stejně tak jako celá oblast amerického středozápadu. Jména jako Isis Temple, Osiris Temple, Tower of Set, Tower of Ra, Horus Temple, Cheops pyramid, Buddha Cloister, Buddha Temple, Shiva Temple a mnoho dalších vzbuzují až mrazení v zádech. David Childress byl také fascinován tímto pojmenováním a tak kontaktoval státního archeologa v Grand Canyonu a bylo mu řečeno, že:
“Dřívější objevitelé měli zkrátka rádi egyptská a jiná jména, ale je prý pravda, že mnoho z těchto zvláštně pojmenovaných míst se nachází v “zakázaných zónách“ kam nikdo nesmí z důvodu nebezpečného terénu“.
Tato místa jsou opravdu i v současné době nepřístupná a každý návštěvník si tyto údaje může ověřit ať už pouhým prostudováním turistické mapy, nebo dotazem v místním návštěvnickém centru. Můžeme tak opět jen spekulovat jaké byly záměry původních objevitelů a proč zvolili taková pojmenování, přestože by se to dalo vysvětlit také skutečností, že v té době na světě panovala jakási posedlost vším egyptským. Opět tedy náhoda? Kdo ví... Je však potřeba se trochu ponořit do vzdálenější historie. Oficiální stanovisko je, že jedním z prvních obyvatel této oblasti byli indiáni Anasazi, kteří se postupem let vypracovali na velmi dokonalou společnost s vlastním stylem keramiky, pokročilými zemědělskými metodami a unikátním způsobem ubytování, které známe jako “pueblo“. Nejen oni, ale mnoho dalších národů pohřbívalo své mrtvé v jeskyních, které se často nacházejí vysoko nad okolním terénem ve skále, především pokud jsou natočeny směrem k zapadajícímu Slunci. Proč by tedy Grand Canyon měl být vyjímkou? Z pohledu skeptika, kterým nejsem, je možné usoudit, že pokud expedice byla skutečná a opravdu se něco našlo, mohli to být zkrátka pozůstatky dávných Anasazi, včetně jejich pohřbených předků. Je třeba se na věci občas dívat také střízlivě. Nicméně i v tomto případě narážíme na komplikace, protože podle dostupných informací, neznali původní indiáni mumifikaci svých zesnulých v egyptském stylu. Pan Kinkaid bohužel nepopisuje konkrétně vzhled mumií, které se našly takže se klidně mohlo jednat o pouhé pozůstatky domorodých indiánů narozdíl od senzačních tibetských, nebo egyptských mumií. Samotná historie Anasazi by vydala na několik knih a je propletena mnoha záhadami, jelikož se dochovalo velice málo o těchto prapředcích dnešních amerických indiánů. Daleko zajímavější jsou však informace přicházející od jiného kmene dodnes žijícího v oblasti Grand Canyonu.
Legendy, nebo fakta?
Není snad zajímavější téma, co se týká amerických indiánů, než historie národa Hopi. Svým jedinečným způsobem se tento kmen jakoby odlišuje od všech ostatních, už jen tím, že se vlastně o kmen jako takový moc nejedná. Národ Hopi se vždy skládal z velkého množství klanů, které přišly z různých míst. Jejich legendy a tradice jsou pro mnohé šokující a jejich jazyk je také slušnou záhadou. Bohužel dnešní trend naší společnosti má stále více na svědomí postupné zanikání jejich pradávných znalostí a příběhů. Jedna z nejznámějších legend hovoří o době kdy:
předchůdci dnešních Hopi žili v podzemním světě v oblasti dnešního Grand Canyonu až do doby, kdy nastala neshoda mezi dobrem a zlem. Lidmi jednoho srdce a lidmi dvou srdcí. Jejich náčelník Machetto rozhodl opustit podzemí. Bohužel nevěděli kudy a tak Machetto přinutil růst strom tak vysoko až udělal díru ve stropě a “lidé jednoho srdce“ vylezli nahoru. Usadili se v okolí červené řeky - dnešní Colorado a pěstovali kukuřici a obilí. Vyslali posla do Chrámu Slunce, aby zajistil mír, hojnost a déšť pro lidi jednoho srdce, ale nikdy se nevrátil. Dodnes je možné vidět muže vzhlížející ze střech domů směrem ke Slunci v naději, že se posel vrátí. Až se vrátí, jejich půda a starodávná sídliště jim budou navrácena. To je tradice.
Pasáž o podzemí je však přinejmenším zajímavá. Ještě zajímavější je skutečnost, že jiná legenda hovoří o tom, že některé původní klany přišli do posvátné země z takových dálek jako jsou ostrovy v Tichém oceánu a Evropa. Především ta evropská spojitost je velice zajímavá, protože oni sami hovoří konkrétně o oblasti kolem dnešního Blízkého a Středního východu. Mohl to být Egypt? Náhle se zdá, že určité informace do sebe docela dobře zapadají a je potřeba zdůraznit, že takovéto legendy jsou často jen otázkou výkladu. Zatímco oficiální archeologie většinou tyto příběhy bere jako pouhou fantazii a mýty, existuje mnoho badatelů, kteří přikládají takovým legendám reálný historický podklad. Nebudeme se v tomto případě pouštět do mimozemských teorií, přestože i ty jsou zahrnuty v Hopi legendách, ale nahlédneme do vynikající knihy Garyho Davida The Orion Zone - ancient star cities of the american southwest. Toto je naprosto fascinující dílo, kde se můžeme podrobně dočíst o “alternativní“ historii amerických indiánů, která sahá tisíce let do minulosti.
“Potopa zahubila mnoho lidí, kteří sem přišli, ale pár jich přežilo. Byli potomci něčeho velkého. Vždycky tomu tak je, že někteří přežijí, kromě těch, kteří byli zničeni, zapomenuti. Ale tito Hopi lidé si uvědomují, že přišli přes oceán a přistěhovali se sem. A nikdy nezapoměli svou víru.“
Homer Cooyama, Kykotsmovi, Arizona
Pan David ve své knize velice detailně popisuje neuvěřitelnou podobnost ústních legend národa Hopi a některých egyptských. Podařilo se mu též poměrně přesvědčivě vypátrat souvislost s rozmístěním indiánských sídlišť a vesnic se zrcadlovým obrazem souhvězdí Orion, tak jak na stejný fakt v případě planiny v Gíze upozornil Robert Bauval. Tři hlavní pyramidy korespondují s obrazem tří hvězd v Orionu v období před zhruba 12 000 lety. Stejná situace se odehrává v oblasti Grand Canyonu, kde mají tři hlavní vesnice národa Hopi, vybudované na stolových horách, stejné rozmístění. A nejen to. Ostatním bodům v souhvězdí Orion odpovídají na pozemském protějšku i další puebla a posvátná indiánská místa. Jinými slovy každá hlavní hvězda tohoto souhvězdí má svůj pozemský protějšek. Poměry jednotlivých vzdáleností mezi těmito místy jsou téměř perfektně dodrženy. Už tento samotný fakt se zdá být příliš neuvěřitelný, aby to byla jen náhoda. Ale to není vše. Graham Hancock a Robert Bauval ve své knize The Message of the Sphinx popisují kromě jiného kosmickou cestu krále Horuse (syna Slunce) do podsvětí: “Nachází se teď u brány do Rostau a vstupuje do páté dimenze (hodiny) Duatu. Jsou mu dány na výběr dvě cesty, jedna po zemi a druhá po vodě “. V případě Egypta máme štěstí, že se zachovalo mnoho písemných záznamů ve formě hieroglyfů a na papyrusech, ale v případě Hopi se musíme spokojit s ústní tradicí, pokud pomineme skalní malby. V jedné z vizí popisuje staršina-pozorovatel Slunce z Hopi vesnice Oraibi Don C. Talayesva cestu do “místa vynoření - place of emergence“ z Třetího světa do současného Čtvrtého. Tato lokalita měla být přesně na území dnešního Grand Canyonu na jednom z travertinových dómů. Do dnešní doby se na tomto místo každoročně pořádají posvátné indiánské rituály. Talayesva popsal svůj příběh poté co smrtelně onemocněl a prošel šamanskou cestu do duchovního světa. Za povšimnutí též stojí, že Hopi výraz pro halucinaci, nebo mystickou vizi je tu’at, což zní až neuvěřitelně podobně egyptskému Duat - imaginárnímu posmrtnému světu. Popisuje také konfrontaci s Pánem smrti, v tomto případě jde o verzi Hopi boha Masau’u (indiánský ekvivalent Osirise), který ho pronásleduje. Každopádně, stejně tak jako egyptské putování do Duatu, má i putování Hopi do posmrtného světa Maski (Dům smrti) dvě cesty. Jednu po zemi a druhou po vodě. Další náhoda? Další zajímavou ústní tradici přinesl Jasper Poola z První hory (First mesa):
“Někteří Hopi mi řekli například, že původní sipapuni (pupek světa) byl v Egyptě, Indii, nebo Jerusalému - to je někde ve Starém světě“.
To také naznačuje pravděpodobně širší spektrum migrace původních Hopi indiánů, než se doposud považovalo za možné. Neuvěřitelné podobnosti nacházíme též v jazyce samotném. Například Hopi slovo sohu znamená “hvězda", ale v jejich náboženském systému jsou hvězdy přirovnávány k nadpřirozeným bytostem, především pak v souvislosti se souhvězdím Orion. V egyptských pyramidových textech je slovo Sahu, které znamená “hvězdní bohové z Orionu“. Dalším příkladem může být samotný název hlavního boha národa Hopi Masau’u. Tato postava samozřejmě znázorňuje smrt a podsvětí. Hopi slovo mas znamená “šedý“, zatímco massi znamená “lidská kostra“. Egyptské slovo maas znamená “zabít, zavraždit“. Postava Masau’u má v mnoha případech příjemný vzhled pod strašidelnou maskou. V modernějších výkladech se o tomto “bohu“ mluví také jako o Stvořiteli, nebo Velkém duchu. Je dokonce považován za proroka, který se vrátí v poslední den Čtvrtého světa během třetí velké války. George Hunt Williamson přirovnává tuto Hopi postavu dokonce k Mesiášovi.
Kniha Garyho Davida je přeplněna informacemi a ve výčtu podobností indiánů Hopi, Anasazi s kulturami Blízkého východu bychom mohli pokračovat donekonečna, ale účelem tohoto článku není rozbor této knihy. Jen se při jejím čtení otevírají neuvěřitelné možnosti případných souvislostí s naším příběhem pana Kinkaida a jeho záhadné jeskyně.
Závěry
Když se tedy na celou věc díváme nadčasově a nezaujatě, je docela dobře možné, že historka s expedicí a objevenými artefakty může skutečná. Obzvlášť, když si dáme do souvislosti případné dostupné informace z jiných zdrojů, skládanka pak dává smysl. Na druhou stranu nemáme však hmatatelné důkazy ve prospěch příběhu tohoto pana Kinkaida. Na východě státu Arizona se nachází národní monument s názvem Canyon de Chelly. Je zde tzv. Jeskyně mumií, poslední známé místo, které obývali Anasazi, předchůdci dnešních indiánských kmenů jihozápadu USA. Sto metrů nad dnem kaňonu je ve dvou skalních jeskyních zasazeno pueblo s 55 místnostmi. Zde byla také nalezena dvě prehistorická těla a původní expedice Smithsonian Institutu místo nazvala Canyon del Muerto - kaňon smrti. Zde máme prakticky stejný scénář - jeskyně ve skále, komplex místností, mumie, artefakty a dokonce zapojení Smithsonian Institutu do celé záležitosti. Hlavním rozdílem je, že toto místo je veřejně známé a místo pana Kinkaida není. Tato skutečnost tedy na druhou stranu dokazuje, že není nutné za každou cenu hledat senzaci v podobě egyptské, či tibetské přítomnosti v Novém světě a že samotní Anasazi tímto způsobem existovali a máme pro to dostatek důkazů. Nicméně to existenci tajuplné jeskyně v Grand Canyonu ani nevyvrací a pokud se v budoucnosti neobjeví nové informace a důkazy, můžeme zřejmě tuto legendu uzavřít konstatováním - padesát na padesát...
Michael M. Faitl
Toto jsou umělecké náčrty toho, jak by případně mohly vypadat podzemní prostory v Grand Canyonu včetně mapky zhotovené podle dostupných informací a novinového článku:
- koniec -
Všetky časti nájdete na tejto adrese.
Preklad: Michael M. Faitl
Zdroj: astronauti.cz
Súvisiace:
Utajená historie (Kinkaidova zpráva)
http://www.kemet.sk/rubrika/rubriky/serial-utajena-historieSeriál: Utajované dejiny Zeme
http://www.kemet.sk/rubrika/serial-utajovane-dejiny-zeme