Zasvěcenci
Řada velkých filozofů, jako byli Pythagoras, Platon a další, byli zasvěceni v mystériích. Pythagoras se např. podrobil mysterijnímu zasvěcení v Egyptě a na Krétě v jeskyni boha Dia, kde se mu mimo jiné dostalo zasvěcení do divinačních umění a do umění duchovního ovládání těla. Neofyti přistupující k mysterijním zasvěcením byli pečlivě vybíráni a jen některým se ve starém Egyptě dostalo nejvyššího zasvěcení po absolvování těžkých zkoušek. Ti, kteří neuspěli, se stali otroky chrámu a ti, kteří zasvěcení prozradili, byli usmrceni. Předpokládá se, že nejvyšší zasvěcení se provádělo v uzavřených, vnitřních prostorách chrámů, v útrobách sfingy a ve Velké pyramidě v poušti Gízeh (Gíza). Podle J. Mallingera obsahovala staroegyptská mystéria mytickou složku, jejímž hlavním námětem byla smrt a znovuvzkříšení Osíridovo. Proto je pravděpodobné, že v tomto mýtu o Osíridovi a Isidě jsou skryta nejhlubší tajemství přírody a poznání prehistorických kultur.
Tajemný bůh Thovt
Kdo byl staroegyptský měsíční bůh Thovt, s hlavou ibise, který byl uctíván na mnoha místech? Traduje se, že v Egyptě zavedl hieroglyfy, vybral kroužek lidí, o nichž se domníval, že jsou nejschopnější pro tradování těchto tajemství. Pouze tito mohli dosíci trůnu a nejvyšších pokladů tajemství, sjednotil je, založiv tak kněze Boha živého. Vychoval je ve vědách a uměních a vyložil jim symboly, které je zahalovaly. Mezi těmito vědami byly některé tajné, které jim sdělil pod strašlivou přísahou, že je sdělí jen těm, které uznají po dlouhých zkouškách za své nástupce. Králové jim zakazovali odhalovati je pod trestem smrti. Toto tajemství se nazývalo uměním kněžským a obsahovalo alchymii, astrologii, magii, vědu duchů. Dal jim klíč hieroglyfický ke každé z těchto tajných věd, jež byly považovány za posvátné a ukrývány na nejtajnějších místech chrámů. Veliká tajemství, která byla po dlouhé věky střežena zasvěcenými kněžími, a vysoké vědy, které praktikovali, těšila se vážnosti celého Egypta, považovaného ostatními národy za učiliště a svatyni věd a umění... Po ztroskotání četných měst a po vyvrácení Egypta perským králem Kambysem (528 př. Kristem) rozptýlil se zbytek kněží v cizích zemích a vzal s sebou svou vědu, kterou učili enigmaticky. To jest vždy zahalenou temnotou bájí a hieroglyfů, aby dav „vida neviděl a uče se nerozuměl". Všichni autoři pili z těchto pramenů, avšak tato mystéria, skrytá do nevysvětlitelných obalů a do tolika nesrozumitelných bájí, končila nesmysly, které se rozšířily do Řecka a po celém světě.
Později k němu bylo vztahováno vše, co se týkalo duchovního života, přisuzoval se mu vynález písma, byl ochranným bohem písařů atd. Jako znalec hieroglyfů byl všemocným bohem, neboť znal tvořivou podstatu řeči a byl „pánem božího slova". Thovit je v tomto smyslu možno srovnávat s mocným bohem Memfidy Ptahem. Jako bůh řeči byl Thovit ochranným bohem čarodějů a mohl pomoci slova nejen tvořit, ale i uzdravovat. Připisovalo se mu autorství mnoha papyrových svitků, uložených v tajných a skrytých chodbách chrámu v Hermopoli.
Přijmeme-li tezi, že starý Egypt byl dědicem vyspělé magické kultury zkáze propadlé Atlantidy, nabízí se ovšem poněkud romantické vysvětlení, že Thovt (Hermes) byl atlantský mág, zasvěcenec, který své vědění jednak ústně předal skupině vybraných osob, jednak je sepsal v pověstné Smaragdové desce, která v několika málo tezích shrnuje filozofii hermetismu.
Jeho jméno je také symbolem určitého životního stylu. Řekové nazývali Herma také „psychopompos", průvodce duší - a to nejen do podsvětí, ale i v životě. V Homérově Odysseji se o Herminovi říká, že vede duše po „dusných cestách", „podél krajiny snů a podél sluneční brány." Proto byl Thovt chápán jako „bůh světla, které září v temnotách", tj. světla, které je věděním, bez něhož bychom nechápali otázku smyslu života.
...a vznik hermetismu
Název hermetismus je odvozen od slova hermetický, tj. nepřístupný, uzavřený, resp. od jména Hermes Trismegistos (Třikrát mocný), které užívali staří Řekové pro označení egyptského boha Thovta, jenž byl pokládán za autora knih o tajném učení. Za hermetismus je pokládáno esoterní učení, které vzniklo ve střediscích starogyptského náboženství a bylo formulováno skupinou zasvěcenců - velekněží, případně jedním z nich, který se nazýval Thovt (Hermes). Jednalo se o učení tajné, protože pojednávalo o skrytých, mocných přírodních silách, které až dosud zůstaly oficiálním vědám neznámé. S tímto učením byli seznamováni jen vybraní jedinci, kteří obstáli v těžkých zkouškách způsobilosti pro zasvěcení do vysoce esoterních nauk. Prameny klasického hermetismu jsou ukryty v hieroglyficky podaných aforismech předdynastického Egypta, umístěných na stěnách a stélách staroegyptských svatyň a zčásti též skryty v textu Knihy mrtvých, ve staroegyptských mýtech, zejména v mýtu o Osíridovi a Isidě, jakož i v tezích pověstné Smaragdové desky a obsahu některých papyrů.
Dalším pramenem hermetismu je „filozofie ohně Horev", která byla tradována v jednom z nejvýznamnějších zasvěcovacích středisek starého Egypta kněžimi Ptahova chrámu v Menoferu (Memfidě). Proč byl hermetismus tajným učením? Lze to vysvětlit přinejmenším dvěma dobrými důvody. Především pojednával o mocných přírodních silách, jejichž znalost mohla být strašlivě zneužita - zkáza Atlantidy je toho dokladem. Dalším důvodem byl samotný smysl hermetismu, kterým byl a je vývoj jedince k vyššímu vědomí, k vyšší dokonalosti na základě poznání a činnosti, k nimž se jedinec propracovává s bytostným vynaložením veškerého úsilí.
Zasvěcení je pouze uvedení na začátek této namáhavé cesty. V tomto smyslu zahrnuje hermetismus nejen hluboký, konvenčnímu nazírání skrytý pohled na svět, nýbrž i metodu poznávání světa i sebe sama. Obsahuje i způsob cesty k reintegraci, tj. k onomu rajskému stavu člověka, o němž vyprávějí mýty všech kultur. Je tedy cestou ke ztracené jednotě vnitřní a jednotě člověka a jeho tvůrce. Hermetismus není tedy jen abstraktní doktrína, nýbrž také .jízdní řád" k dokonalosti dávno ztracené v bezedné propasti lidského sobectví a úpadkové civilizace naší doby, cestou ke „ztracenému ráji".
-pokračovanie-
Všetky časti nájdete na tejto adrese.
Úryvok z knihy Chalila El Hakima: TAJEMSTVÍ PYRAMID
Bibliografie
Andrevs, T.: Cítění aury. Budapešť, 1993
Barbarin, G.: Le secret de la Grande pyramide. Paris, 1955
Bindel, E.: Die ägyptische Pyramiden als Zeugen vergangener
Mysterienweisheit, Stuttgart, 1975, 4. vyd.
Brennan, B. A.: Léčivé ruce. Budapešť, 1993
Bowman, C: Věda o krystalech. Debrecín - Maďarsko, 1993
Bonardel, F.: L´Hermétisme. Paris, 1985
Buttlar, J.: Adamova planeta. Bratislava, 1993
Cayce, E.: Edgar Cayce on Atlantis. New York, 1968
Ceram, C. W.: Oživená minulost. Praha, 1972
Däniken, E.: Oči sfingy. Bratislava, 1991
Däniken, E.: Kosmické stopy. Bratislava, 1992
Donnely, I.: Atlantis, svět předpotopní. Praha, 1924
Godson, P.: Barvy a zdraví. Budapešť, 1992
Haich, Z.: Zasvěcení. Bratislava, 1994
Hnilica, J.: Zvláštní léčebné metody, Praha 1993
Jamblich: O mystériích egyptských. Praha, 1922
Janča, J.: Psychotronika pro každého, Praha, 1992
Kehnscherper, G.: Hledání Atlantidy. Praha, 1981
Konratov, A. M.: Zaniknuté civilizace. Bratislava, 1974
Lasenic, P. de: Egyptské hieroglyfy a jejich filozofie. Praha, 1935. 2. vyd.
Lasenic, P. de: Hermes Trismegistos a jeho zasvěcení. Praha, 1936
Latak, J. M.: Tajemnice piramidy Cheopsa. Zakopané, 1992
Lemesurier, P.: Geheimcode Cheops. Freiburg Br., 1988, 3. vyd.
Mack, L.: Nevysvětlitelné záhady. Bratislava, 1994
Masson, H.: Dictionnaire initiatique. Paris, 1970
Merežkovskij, D. S.: Tajná moudrost východu. Brno, 1992
Michalovski, K.: Nejenom pyramidy. Bratislava, 1977
Moffet, R. K.: Secrets of the pyramids revealed. 1976
Mostovicz, A.: My z kosmu. Praha, 1988
Nákonečný, M.: Lexikon Magie. Praha, 1993
Parkerovci, D., J.: Atlas nadprirodzených sil. Bratislava, 1993
Puač-Hapi, D.: Škola bioenergie. Most, 1989
Scharamon, S.: Základní kniha o čakrách. Praha, 1993
Schneidman, S.: Tajuplné místa země. Bratislava, 1993
Schul, B. - Pettit, E.: The secret power of pyramids. 1975
Spence, L.: Byla nebyla Atlantis. Praha, 1967
Toth, M. - Nielsen, G.: Pyramid power: Kosmische Energie der Pyramiden. Freiburg Br., 1987, 5. vyd.
Weimünster, R. Ph.: Praxis der Pyramidenergie. Stutgart, 1990
Weissen-Szumlanska, M.: Origines, atlantiques des anciens Egyptienns. Paris, 1965
Wohlbold, H.: Mysterienweisheit. München, 1927
Zamarovský, V.: Bohovia a králi starého Egypta. Bratislava, 1986
Zamarovský, V.: Jejich veličenstvo pyramidy. Bratislava, 1986
Zajdler, L.: Atlantida. Praha 1972.
KNIHU bolo možné zakúpiť na tejto adrese.
Súvisiace:
PYRAMÍDY
http://www.kemet.sk/stitok/pyramidy