Všechny stránky egyptského vědění se jeví jako by byly od samého počátku kompletní. Věda, umění, architektura, hieroglyfy nejeví známky vývoje! O starém Egyptě se taktně mlčí. Proč?
Hvězdná šifra v Gíze
Celý svět, který leží dole, byl spořádán a naplněn věcmi, které se nalézají nahoře; nebo, věci dole nemají moc uspořádat svět nahoře. Slabší mystéria se musí podvolit silnějším; celý systém věcí ve výšinách je silnější než věci dole. Kare Kosmou v Hermetica (str. 473)
Napodobení oblohy a Země v gízské nekropoli jsou v dokonalé shodě – kolem roku 10500 př. n. l., taková konjukce nemohla nastat v žádné jiné epoše!
Když se nebesa dotkla země
Názor starověkých Egypťanů na svět, který zřejmě zdědili kompletně zformovaný na samém počátku historie své civilizace, byl výrazně dualistický a kosmologický. Měli své vlastní zákony a měření kalendáře a architektura chrámů a pyramidových komplexů, ba dokonce samotná egyptská zem a Nil – to vše pro ně byly nebeské projekce. Přesněji řečeno: považovali celé kosmické prostředí (oblohu, Mléčnou dráhu, Slunce a hvězdy, Měsíc a planety a všechny jejich cykly) za vázané dokonalou dualitou s jejich pozemským prostředím (s jejich zemí a Nilem, jejich králi a předky, cykly ročních dob a epoch).
Domníváme se, že historie starověkého Egypta, zaznamenaná na papyrech, deskách a inskripcích, byla často vyjadřována v jakémsi „kosmickém kódu“ rituálně a symbolicky spojeném – stejně jako samy pyramidy – s věčně měnlivým obrazem oblohy. Z toho plyne, že musíme hledět na oblohu stejně jako Egypťané, chceme-li pochopit jejich způsob myšlení. Nejranější egyptské spisy popisují kosmický „svět mrtvých“. Tento svět se nazývá Duat – výraz, který moderní egyptologové rutinně překládají jako „Podsvětí (někdy jako „Nesvět“). V Textech pyramid je však Duat zřetelně místo na hvězdnaté obloze – jak si nakonec nepochybně uvědomovali mnozí vážení egyptologové ranějších generací, jako Selim Hassan, sir E. A. Wallis a Kurt Sethe. Ale ani tito badatelé nedokázali pochopit důsledky této koncepce, protože jim chyběly znalosti z astronomie.
Selim Hassan analyzoval různé způsoby hieroglyfického zápisu slova Duat a mohl tak konstatovat: „…je zřejmé, že původní Duat, budoucí Podsvětí, byl umístěn na obloze. Duat může být buď rudá záře před úsvitem (tzv. falešné svítání), nebo vesmírný prostor na východní obloze, kde se tato záře objevuje…“ Hassan dále cituje řádek 151 z Textů pyramid: „Orion byl zahalen Duat; zatímco ten, kdo žije v Horizontu (Ré, bůh Slunce), se očišťuje; Sothis (Sírius) byl zahalen v Duat… v objetí otce Atona.“
|
|
|---|
Zatímco Slunce vychází a očišťuje se na horizontu, hvězdy Oriona a Sothis (Sírius), s nimiž se ztotožňuje mrtvý král, jsou zahaleny Duatem. To je opravdové pozorování přírody, kdy každé ráno „spolkne“ hvězdy rostoucí záře svítání tak, jak je uvedeno tamtéž ve výroku 610: „Duat vede tvé kroky k sídlu Oriona… Duat vede tvou ruku k Sídlu Oriona…“
Podle Hassana leží nebeská krajina Duat na východě. Okamžikem pozorování je chvíle před východem Slunce, kdy můžeme spatřit všechna kosmická tělesa Duatu pospolu: souhvězdí Oriona Osirise), hvězdu Sírius (Isis), Slunce (Re) a některá další, představující „Atona“ („Otce“ bohů). Uznávaný egyptolog však nebyl obeznámen se základními nebeskými mechanizmy. Nedokázal správně zařadit obsah Textů pyramid do správné doby a místa. Tuto chybnou interpretaci následně převzali četní další astronomicky negramotní učenci:
1. Dobou kdy vznikaly Texty pyramid, byla epocha přibližně mezi 2 800 až 2 300 př. n. l.
2. Místo pozorování oblohy leželo na jihu, nedaleko od současné Káhiry v tzv. „Memfiské nekropoli“ (prvním historicky uznávaném hlavním městě starověkého Egypta), kde stojí velké pyramidy v Gize (také Abusír, Saqqara, Dahsur a Medium).
3. Chybou, jíž se Hassan dopustil, byl odhad, že hvězdy Oriona a Sirius „každé ráno polyká rostoucí záře úsvitu“.
Ve skutečnosti k tomuto „polykání“ dochází jen jedinkrát v roce – v době, která se během epoch pomalu posouvá vzhledem k precesnímu pohybu Země – při letním slunovratu! Duat byl starověkými Egypťany považován za aktivní pouze v tento den, kdy Orion a Sirius vycházely heliakicky, a tedy ne v průběhu celého roku.
Nebeský Duat
Jedním z nejvýraznějších rysů Duatu je „Klikatá vodní cesta“, magický pás světla na obloze dnes známý jako „Mléčná dráha“. Starověcí kněží – astronomové, kteří kompilovali Texty pyramid ji ztotožňovali s pozemským protějškem, řekou Nil. Není pouze náhoda, že každoroční „Velké záplavy“ odpovídaly době letního slunovratu!
Již od nejranějších časů zobrazovali Egypťané hmotné nebe (Duat) na březích Nebeského Nilu, na němž budovali svá města. Ani filolog Raymond Faulkner, který přeložil Texty pyramid a mnoho další literatury do angličtiny, si nemohl nepovšimnout očividných souvislostí mezi „Nebeskou řekou“, „Klikatou vodní cestou“ a „Mléčnou dráhou“.
Hvězdy Oriona a Sirius jsou umístěny na pravém břehu Mléčné dráhy, která vypadala ve věku pyramid při letním slunovratu jako vertikální „kosmická řeka“. Tuto zřetelnou soustavu hvězd Duatu v konkrétních nebeských lokalitách, k níž patří i její vlastní „kosmický Nil“, nazýval i „Osirisovo království“. Ale kdy bylo založeno toto kosmické království?
V nejstarších staroegyptských textech se hovoří o „čase bohů“, Zep Tepi (doslova „Poprvé“). Egypťané věřili, že tato epocha skutečně existovala – že šlo o skutečnou historickou událost naplánovanou a „zaznamenanou“ na tabuli hvězdné oblohy. Šlo dokonce o příběh, který se donekonečna znovu a znovu odehrával formou cyklické přehlídky kosmických těles a souhvězdí. Drama se ovšem neomezovalo jen na nebeskou říši, ale probíhalo i na jevišti trojrozměrného modelu na zemi. Svědčí o tom astronomické uspořádání pyramid v Gize! Zde byly události „Poprvé“ po dlouhá tisíciletí připomínány tajnými liturgickými rituály.
„Zep Tepi“ byl považován za podivuhodný a skvělý zlatý věk, následující bezprostředně po „Stvoření“. Jeho události se podle starověkých Egypťanů odehrávaly ve známém, nepochybně skutečném fyzickém historickém prostředí. Věřili, že dějištěm událostí Zep Tepi byla rozlehlá trojúhelníková oblast jižně od vrcholu nilské delty, zahrnující Heliopolis, Memfis a Gizu. Právě zde, jak stojí v textech, uprostřed posvátné krajiny, zřídili bohové „Poprvé“ své pozemské království.
|
|
|---|
Jaké to bylo království?
Rundle Clark v práci „Mýtus a symbol“ to shrnul nejlépe: …vše, co bylo dobré nebo funkční se zakládalo na principech založených „Poprvé“ – což byl Zlatý věk absolutní dokonalosti – „než nastal hněv a řinkot a zápolení a rozruch“. V této nádherné epoše s různými názvy, jako „čas Ré“, čas Osirisův“ anebo „čas Horův“, neexistovala smrt, nemoc ani pohromy…
Bohové Osiris a Horus spolu s Re byli starověkými Egypťany považováni za bohy „skvělé epochy Poprvé“. Na trůn tohoto božského království zasedl Osiris, který vládl spolu s družkou Isis. Zlatý věk hojnosti (během něhož se lidé naučili obdělávat půdu, chovat zvířata a byly jim předány právní a náboženské doktríny), však skončil prudce a násilně poté, když Osirise zavraždil jeho bratr Seth. Isis, která do té doby byla bezdětná, oživila Osirise na tak dlouho, aby získala jeho sémě. Po čase tak přišel na svět Horus, jehož úkolem bylo získat „království Osirisova“ zpět ze spárů strýce Setha.
Tento příběh dnes známe pod názvem Hamlet (má tedy daleko starší původ, než Shakespearova hra; odkud asi čerpal námět?), nebo v hollywoodské verzi jako příběh Lvího krále. Původní egyptská verze – tzv. „Memfiská teologie“ je zapsána na monumentu známém jako „kámen Shabaka“, nyní uloženém v Britském muzeu. Zde si můžeme přečíst, jak po velkém souboji mezi Horem a Sethem (kde Horus ztratil oko a Seth varle) svolal Geb, bůh Země (otec Osirise a Osis), devítičlennou Velkou poradu bohů – heliopolské „Devatero“ – (města) Ajanu. Ajan není žádné mystické místo, byla to skutečná, fyzicky existující lokalita ve starověkém Egyptě, ležící severně od Memfisu (15 kilometrů jižně od dnešní Káhiry).
Tento úžasný příběh ukrývá mnoho historických stop – důkazů jak starověcí Egypťané viděli tyto dávno minulé události. V Textech Shabaka stojí, že mrtvý bůh Osiris byl odvezen a pohřben „v zemi Sokar“.
|
|
|---|
Kde byla země Sokar, co to bylo a komu patřila?
Země Sokar říkali starověcí Egypťané rozlehlé „Memfiské nekropoli“, zahrnující pyramidové pole v Gize. Většina egyptologů se shoduje v tom, že „Území Sokar bylo situováno v pouštích okolo Memfisu a mělo pokrývat značně velkou rozlohu“. V Době pyramid (termín epochy 2500 př. n. l.) byl již Osiris ztotožňován s pojmem Sokar, později také „Rostau“ – což je název pro Gizu, kde mrtvý Osiris s největší pravděpodobností spočinul… Pojem „Rostau“ je v hieroglyfické podobě vytesán do žulové stély mezi tlapami Velké Sfingy! Tatáž stéla popisuje Gizu jako „Skvělé místo Poprvé“ a mluví o Sfinze v tom smyslu, že stojí vedle „Domu Sokar“.
Ke stopám vedoucím až na počátek „času bohů“, mezi něž patří Osiris, Sokar, země Sokar a Rostau-Gíza, můžeme tedy doplnit ještě „Dům Sokar“. V Textech Shabaka dále stojí: „… tělo samotného Osirise je bezpečně uloženo v „Domě Sokar“. Zduchovnělá forma jeho těla byla osvobozena, aby mohla odejít „na nebesa“ – a to na zcela konkrétní místo, které jsme již určili: místo kde je na obloze Orion! Tam, jak se předpokládalo, ležel na pravém břehu Mléčné dráhy Duat – kosmický „Jinosvět“ – jako jakési „Osirisovo Království“ pro mrtvé.
|
|
|---|
„Dvanáct oddílů“ nebo „Hodin“
Egyptologové nepochybují o tom, že máme Rostau na zemi, v podobě pyramidového pole v Gíze, a rovněž i na obloze v podobě Pátého oddělení Duat – místa, v němž staří Egypťané nespatřovali „Podsvětí“, ale spíš nebeské místo v oblasti Oriona. Odvolávky na zemi Sokar jsou uvedeny v Knize o tom, co je Duat, ve které zkoumal filolog Hassan Vnitřní svět Am-Duat zobrazený na stěnách hrobky. Zobrazení dvojitého lva a pyramidy v Pátém oddělení Duat. tzv. „Dvanáct Oddílů“ (nebo hodin). „Je to zcela mimořádná informace. Země Sokar leží v Pátém oddělení Duat a Střed Pátého oddělení se nazývá: Rostau!“ Vyobrazení Pátého oddělení Duat na stěnách hrobky připomínají chodby, komnaty a spojovací chodbičky uvnitř Velké pyramidy v Gíze. Nemohlo být jednou z funkcí pyramidy to, že sloužila jako „model“, nebo simulace Onoho světa, v němž zasvěcenci procházeli podivuhodnými procesy a zkouškami?
Dalším charakteristickým rysem tohoto oddělení je přítomnost obřího „dvojitého božského lva“, sfingy jménem Aker, který zřejmě chrání „Království Sokar“. Nad Akerem se v této scéně tyčí Velká pyramida! V dalším starobylém textu, Knize dvou cest, je zmiňována „Akerova vysočina jako sídlo Osirisovo“ nebo „Osiris, který je na Akerově vysočině, kde leží pozemské Rastau“.
|
|
|---|
„Jak nahoře, tak dole“
Pozorovatel v Gíze – stejně jako všude na světě, kde nic nezastírá výhled na horizont – bude vnímat krajinu jako obrovský kruh, jehož okrajem je horizont a v jehož středu stojí on sám. Horizontu se dotýká nebeská krajina, vnímaná jako obrovská okrouhlá kopule nebo hemisféra.
Pozemská krajina, „Dole“, je stálá. Nebeská krajina, „Nahoře“, však vypadá jakoby neustále rotovala kolem imaginární osy, procházející oběma póly Země. Zdánlivá rotace oblohy způsobuje vynořování nebeských těles na východě, jejich kulminaci v meridiánu (imaginární polokruh táhnoucí se od severu k jihu, procházející přímo nad hlavou pozorovatele) a jejich mizení za západním obzorem. Pozorování východu Slunce v průběhu roku stanoví čtyři konkrétní body (kolury) jeho dráhy dvanácti souhvězdími Zvěrokruhu (stejně jako „Dvanácti odděleními“ v knize „O tom, co je Duat“). Jsou to jarní a zimní rovnodennost a letní a zimní slunovrat. Dnes k nim dochází v následujících znameních Zvěrokruhu:
Jarní rovnodennost - 21. března se Sluncem v Rybách
Letní slunovrat - 21. června se Sluncem v Býku
Podzimní rovnodennost - 22. září se Sluncem Panně
Zimní slunovrat - 21. prosince se Sluncem ve Střelci
|
|
|---|
ORION - 2500 př. n. l.
Pozemské Rostau je nekropole v Gíze, místo tří pyramid a Sfingy. Nemůžeme ignorovat čtyři úzké „hvězdné šachty“, vzcházející k obloze z královské a královniny „komnaty“ uvnitř Velké pyramidy. Jižní šachta z královy komnaty byla nasměrována kolem roku 2500 př. n. l. doprostřed souhvězdí Oriona - na jeho „pás“ – ve chvíli, kdy kulminoval 45° nad obzorem. Také ostatní šachty jsou přesně zaměřeny k určitým hvězdám a vnitřní chodby směřují dokonale přesně od severu k jihu.
Badatelé Robert Bauval a Graham Hancock nedávným měřením mimo jakékoli pochyby prokázali, že v době okolo 2500 př. n. l. – v éře uznávané egyptology za „věk pyramid“ – směřovala každá z šachet ke konkrétní hvězdě ve chvíli, kdy kulminovala na meridiánu. Pomocí počítače je možné tuto skutečnost potvrdit a současně konstatovat, že jde o vzácné a pomíjivé zaměření: Platilo zhruba jen 100 let, než trvalý efekt posunu postavení hvězd pozměnil jejich pozice!
Takové zaměření nemohlo být náhodné a je zřejmé, že stojíme před produktem pečlivého plánování. Velká pyramida musela mít nějakou silnou spojitost s epochou kolem roku 2500 př. n. l. – což je datum, kdy byla, podle přesvědčení všech ortodoxních egyptologů a archeologů, vybudována. Tento údaj dodnes stojí v učebnicích a skriptech, a nejen tam. Čtyři hvězdné šachty slouží jako přesné časové značky, s jejichž pomocí můžeme potvrdit datum zbudování posledního dochovaného divu starověkého světa pouze TEORETICKY. To je dnes oficiálně žádoucí. Avšak rozpory v datování těchto událostí přetrvávají a sílí. Archeoastronomický obrázek je totiž mnohem složitější, než se může na první pohled zdát.
|
|
|---|
Podivná sestava tří hvězd
Komplikace nastanou, srovnáme-li postavení tři hvězd pásu Oriona s pozemním plánem tří gízských pyramid. Shoda postavení pozemských a nebeských „hvězd“ je už na první pohled ohromující. Velká a Druhá pyramida leží na diagonále, směřující 45 ° jižně a západně od východní stěny první z nich. Třetí pyramida však leží poněkud stranou východně od této linie.
První dvě hvězdy Orionova pásu, Al Nitak a Al Nilam, na obloze rovněž leží na přímce, zatímco třetí hvězda, Mintaka, je poněkud stranou na východ od hlavní osy. Souhvězdí Orion je na nebeské klenbě k vidění západně od Mléčné dráhy, kterou starověcí Egypťané považovali za „Nebeský Nil“ či „Klikatou vodní cestu“.
Také pyramidy jsou situovány na západní nilský břeh. Stojíme-li před takovou symetrií navzájem se protínajících architektonických a náboženských myšlenek (zejména pak ztotožnění souhvězdí Oriona s nejvyšším bohem Osirisem), je těžké odolat závěru – že pyramidy v Gize představují Orionův pás na zemi.
Pro datování období vzniku gízských pyramid využívají vědci pouze tohoto jediného „záchytného bodu“. Vzhledem k tomu jsou dějiny starověkého Egypta přizpůsobeny tomuto jedinému údaji. Avšak nebeský pás tří hvězd se v roce 2500 př. n. l. na plošině v Gize nezobrazoval přesně! A proto se musíme ptát: „Pás Oriona? Ano, ale kdy, ve které epoše?“
konec 1. části
- mate -
Pokračování: ORION - 10500 př. n. l. * Zaměření šachet * Veškeré pochybnosti o účelu šachet * SFINGA * Nebeské cesty * Odkaz minulosti
|
|
|---|
Pokračování Hvězdná šifra v Gíze - II. je placený článek. Roční přístup k placeným článkům si můžete objednat zde. Cena je 200 Kč/nebo 7 EUR (pro naše zahraniční čtenáře)
Pokud máte předplatné časopisu WM magazín v tištěné verzi, pak máte přístup k placeným článkům zdarma. Ale bude nutné vyplnit objednávku zde, a odeslat ji s číslem vašeho předplatného. Po odeslání objednávky vám aktivujeme přístup k placeným článkům zdarma.
Pro pokračování klikni na obrázek.
Zdroj: http://www.wmmagazin.cz/
Súvisiace:
Odraz nebies
http://www.cez-okno.net/clanok/odraz-nebies