Sloveso.
Sloveso, jako téměř u všech orientálních jazyků, jest nejkomplikovanější částí egyptské gramatiky; omezíme se pouze na citování hlavních tvarů slovesných, pokud tyto mají přímý vztah k problému našeho díla.
Pravidelná egyptská slovesa jsou tříhlásková; úchylky ve skloňování vyskytují se u těchto jen tehdy, když z těchto hlásek, některá jest písmenou W, J nebo A.
Vedle toho existují též slovesa dvojhlásková nebo více než tříhlásková, rovněž nepravidelná.
Vyjádření času není v egyptštině příliš silné. Obyčejně omezuje se na tři základní doby, ale činnost a trpnost ve významu jednotlivých sloves jest naproti tomu velmi ostře rozlišena.
Pravidelné časování sloves dociluje se připojením zájmenové přípony ke kořeni verba. Příklad: SDMJ slyším, SDMK slyšíš, SDMTN slyšíte, SDMF on slyší. Jestliže však jest subjekt substantivem, neužívá se koncovky žádné: SDM STN král slyší.
Shora uvedená forma jest obyčejně obojetná, to jest činná i trpná, přímé vyjádření pasivity může se opsati koncovkou T nebo TW, která na konci slovesa, ale vždy před osobními zájmennými příponami vyjadřuje trpnost, nebo také neosobní tvar „my“ a „někdo“. (Francouzské on, německé man.) Tato forma je platná pro všechny druhy slovesné.
Jiným pozoruhodným způsobem zaktivování slovního kořene jest užití předpony S. Příklady: CHR padati, SCHR porážeti; NFR býti krásným, SNFR činiti krásným, CHPR býti, SCHPR ploditi atd.
Bylo-li sloveso jiné třídy než shora uvedený tvar, to jest, mělo-li více nebo méně písmen nežli tři ve svém kořenu, nebo obsahovalo-li toto některé z citovaných třídu měnících písmen, stává se slovesem nepravidelným, jež podléhá celé řadě odchylných pravidel, dosud ještě vědecky u všech tvarů nezbadaných. Další modifikací tvaru pravidelných sloves, jest přípona JN a přípona N k jejich kořeni; první dává slovesu zvláštní důraz, druhá vyjadřuje dokončenou činnost. Příklad: SDMNF on slyšel; SDMJNF zaslechl.
Na počátku hieroglyfických nápisů setkáváme se též často s imperfektním, nebo perfektním tvarem pravidelných sloves, jež jsou užita tímto způsobem, aby upoutala pozornost na určitý bezprostředně za nebo před slovesem vypsaný děj, nebo zmíněnou věc. Tento imperfektní tvar tvoří se pomocným slovesem IW (jest), postaveným před vlastní sloveso; tvar perfektní jest pak tentýž jako předchozí, jenže mezi kořen slovesa a jeho příponu vloženo jest písmeno N.
Příklad: IW SDMJ jest, stalo se (že slyším) (imperfektum). IW SDMNJ slyšel jsem (perfektum). Toto „jest“, „stalo se“, může býti vyjádřeno i pomocí slovesa WN (5m, 22n), kterýžto tvar jest mnohem původnější a starší: WN SDMF on slyší nebo WN SDMNF on slyšel. W z pomocného slovesa WN bývá ve Střední říši nahrazováno znakem AHA což značí státi; tedy „vstal a (slyšel)“, jiný obdobný tvar užívá pomocného slovesa IR to jest dělati (3u) atd.
Příkladem nepravidelného slovesa jest MRJ milovati; třetí osoba singuláru tohoto slovesa MRJF značí jako u ostatních „miluje“ nebo „aby miloval“ a jeho emfatická důrazná forma MRRF „miluje“ nebo „bude milovati“. Složený futurní tvar slovesa slyšeti by zněl pak asi následovně IWK, R SDM; budeš slyšeti. Další velmi pozoruhodnou a velmi častou slovesnou formou staroegyptštiny jest tak zvaný tvar relativní. Jest to v základě přeměna participia v substantivum pomocí přípony W pro masculinum, T pro femininum. Tak MRRT bude značiti milující (žena), MRRW milující (muž); SDMW slyšící (muž), SDMT slyšící (žena) atd.; v rozšířeném významu MRRWK ten, jehož miluješ, MRRT STN ta, kterou král miluje: králova milenka; SDMT NTR ta, kterou Bůh slyší, nebo také to, co Bůh slyší. Tyto relativní formy mohou býti užity nejenom jako samostatná substantiva, ale i v relativních větách.
Infinitiv, neurčitý způsob nemá u pravidelných sloves žádné koncovky. Původně bylo to jméno podstatné s všeobecnou platností slovesa.
U sloves končících na J nebo W má koncovku ženskou (T). Ve větě stojí jako jméno podstatné, jako subjekt nebo část genitivu. Znak HR (24d–1) označuje současnost a mohli bychom jej opsati v překladu výrazem „mezitím co“.
Imperativ neměl původně v singuláru žádnou koncovku, v plurálu končil na J, ve střední říši pak na W; množné číslo imperativu bývá také označováno kolmou trojčárkou (24o–1).
Příčeští rozeznává staroegyptština činné a trpné a u každého z těchto tvarů ještě skončenou nebo nedokončenou činnost. U sloves končících na J, nebo W, tvoří se podle následujícího vzoru: miluje: MRR (nedokončený děj), MR (dokončený); milován MRR (nedokončený děj), MRJ (dokončený děj).
Poznámky ke skladbě vět.
Postavení slov ve větě jest velmi pevné a stálé, zachovávajíc vždy pořadí jak následuje: sloveso a subjekt, objekt, dativ. (Vyjádřený předložkou N.) Adjektivum stojí vždy za substantivem; tedy na příklad věta: „Krásná postava“ egyptsky musila by se napsati v obráceném pořádku: „IRW NFR“. Napsali-li bychom tuto větu obráceně, značila by „Krásný postavou“. Jména bohů a králů a jejich tituly jsou ve větě postaveny vždy na začátek, čímž slovosled se poněkud neobvykle mění a při čtení nutno přirozeně bráti tento fakt v úvahu a nalézti správné pořadí.
Tolik všeobecně o gramatických základech egyptských hieroglyfů.
-pokračovanie-
Všetky časti postupne nájdete na tejto adrese.
Pierre de Lasenic
Celý TEXT i so slovníkom hieroglyfov nájdete na tejto adrese
Súvisiace:
Ako čítať hieroglyfy
http://www.kemet.sk/rubrika/ako-citat-hieroglyfyHieroglyfy
http://www.kemet.sk/hieroglyfySymbolistická škola starovekého Egypta
http://www.kemet.sk/stitok/symbolisticka-skola-starovekeho-egypta