Jak vypadá Egypt dnes?
Dnešní zimy jsou mírné a léta horká a suchá. Srážky se vyskytují pouze v zimních měsících na pobřeží Středozemního moře. Vedle akátů, tamaryšků, trávy a některých bylin rostou v oázách (obdělávaných údolích s vodním zdrojem) také datlové palmy a další vysoké stromy, sloužící jako ochrana proti větru. Podle Herodota je Egypt „darem Nilu".
Autor tohoto výroku měl na mysli především zeměpisnou polohu Egypta. Už na první pohled nápadnou geografickou zvláštností je určitě jeho izolované postavení připomínající ostrov. Přirozenou ochranou proti cizím nájezdníkům byla na západě Libyjská a na východě Arabská poušť. Z jihu byla země chráněna nilskými katarakty a ze severu deltou, která se však vůbec nehodila k zakládání přístavu a byla v zimě bičována silnými bouřemi. Egypt spadá do zóny pasátů, což je pás táhnoucí se kolem celé země, v němž jen zřídka prší. Proto v Horním Egyptě často nepršelo vůbec. To ale nebylo pro obyvatelstvo podstatné, protože měli pro svá políčka k dispozici dostatek vody z Nilu. V deltě pršelo pouze během zimních měsíců, avšak tehdy tam docházelo k silným lijákům, které zanechaly v Egypťanech patřičný dojem a promítly se i do jejich obrazného jazyka. Pokud totiž panovník dobyl nějaké území nebo město, bývalo to vyjádřeno následujícím obratem: „...zachvátil je jako mrak vody".
V srpnu 1996 objevila skupina egyptských a amerických archeologů podzemní chrám faraóna Ramesse II. Jedna z odkrytých chrámových stěn v západní části nilské delty, v Koni Hamadé, je naprosto neporušená a obsahuje mnoho nápisů. Přispěly mimo jiné k vysvětlení faraónových válek proti Libyjcům z doby před přibližně 3 250 lety. Ramesse II. patřil mezi ty egyptské panovníky, kteří nechávali svá jména zvěčnit i na stavbách, jež byly vybudovány některým z jejich předchůdců. í Ramesse II. je charakterizován následující větou: „... je pro nepřátele mohutně řvoucí bouři".
Po dlouhodobém pozorování přírodních podmínek nabyl nilský lid patřičné zkušenosti a mohl jich využít pro zabezpečení bohaté sklizně. Podle archeologů sem přišli v průběhu doby kamenné, někdy před 13 000 lety, první Egypťané z arabských oblastí a usadili se v říční deltě.
Později se smísili s kočovnými přistěhovalci, Většina prehistorických sídlišť a hrobů, které byly prozkoumány archeology před polovinou minulého století, leží na okraji pouště. Díky radiokarbonové metodě poměrné přesné víme, že většina z nich pochází z 5. a 4. tisíciletí př. n. l. A to je epocha, která je označována jako predynastické období. Dřívější archeologové se domnívali, že počátky zemědělství sahají právě do této doby. Podle jejich přesvědčení nebyli první osadníci schopni osídlit zaplavovanou rovinu a postavit tam svá sídla. Archeologové předpokládali, že k osídlení těchto oblastí mohlo dojít až poté, co se je lidé naučili odvodňovat a následně zavlažovat.
Archeologové sice v 19. století odkryli na okraji údolí tisíce hrobů rozložených na různých místech, ale přitom našli pouze nepatrné zbytky sídlišť. Většinou se jednalo o malé osady roztroušené po krajině. Někdy šlo dokonce pouze o dočasná tábořiště pastevců nebo kočovníků žijících na okraji pouště. Z počtu odkrytých hrobů však lze usuzovat, že v oblasti muselo žít mnohem více lidí, nezodpovídá malému množství objevených sídlišť. Proto museli osadníci přebývat také ve vesnicích v záplavových oblastech. V minulých dobách je archeologové nemohli objevit, protože jejich zbytky zůstaly skryty pod vysokými usazeninami nilského bahna nebo metrovými vrstvami sutě.
Kolem roku 1960 byla zahájena nová etapa archeologických výzkumů. Bylo rozhodnuto o výstavbě Asuánské přehrady, jejíž vody měly zaplavit rozsáhlé oblasti. Plánovaný projekt byl spojen rovněž s geologickými průzkumy, a ty přinesly nové poznatky. Rovina u Kom Ombo, ležící přibližně 50 kilometrů severně od Asuánu, nabídla ideální možnost pro rekonstrukci podoby údolí Nilu před 15 000 lety, tedy z období, z něhož pocházejí stovky prehistorických sídlišť. Díky těmto výzkumům jsme si mohli vytvořit alespoň částečný obrázek o zemi a obyvatelích tehdejší doby.
V nalezištích bylo objeveno velké množství kamenných nástrojů, například seker, nožů, vrtáků a špiček šípů patřících tam usedlým lidem. Pomocí pečlivé počítačové klasifikace nástrojů bylo možné rozlišit početné odlišné skupiny. Některé kamenné předměty šlo přiřadit dokonce lidem, kteří se usadili v okolí Nilu již před 25 000 nebo více lety.
Byly Praegypťané skutečně lidmi na úrovni doby kamenné?
V jednom nalezišti na severním konci roviny Kom Ombo bylo odkryto velké množství drůbežích kostí. Z toho lze usuzovat, že místní obyvatelé už ovládali kontrolovaný chov drůbeže, z čehož zase vyplývá, že se muselo jednat o lidí žijící usedlým způsobem života. Objeveny byly rovněž mlecí kameny používané k rozmělnění masa a mletí pigmentů, používaných k pomalování těl. Jeden z nich je starý 14 500, druhý dokonce 17 000 let. Na skalních malbách blízké pouště, ale i Sahary, se dochovaly barvy, takže je jisté, že pigmenty nebyly užívány pouze ke „kosmetickým" účelům.
Uměli tehdejší Egypťané psát?
Vědci předpokládají, že počátky písma objevili už prehistoričtí lovci. Samozřejmě je užívali v té nejprimitivnější podobě, když na skalní stěny malovali pouhé otisky tlap lovené zvěře. Ve Francii byly v roce 1924 nalezeny kamenné desky s podivuhodnými rytinami z období magdalcniénu (poslední kulturní stupeň starší doby kamenné asi 18 000 let př. n. l.). Bezpochyby se jedná o písmena nebo slova, tedy o písmo. Toto písmo je podobné řeckému nebo fénickému, dosud však nebylo rozluštěno. Také modroocí a blonďatí praobyvatelé Kanárských ostrovů (Guančově) po sobě zanechali písemné znaky a symboly (petroglyfy). Jejich stáří je odhadováno až na 35 000 let. Existence písma z doby kamenné dokládá, že tehdejší obyvatelstvo už muselo žít usedlým způsobem života. V Egyptě nemůžeme vyloučit, že některé populace se již kolem roku 12 500 př. n. l. úspěšně pokoušely o pěstování kulturních plodin, což předpokládá i chov dobytka. Můžeme tedy konstatovat, že předdynastičtí Egypťané nebyli pouhými lovci na úrovni doby kamenné, ale již také zemědělci. Stejný druh intenzivního zájmu o rostlinné potraviny byl rovněž v Přední Asii předstupněm vzniku skutečného zemědělství. Obyvatelé prehistorického Egypta však v rozvoji rolnictví nepokračovali.
Erdogan Ercivan
Hvězdná brána pyramid, Vydavateľstvo: Dialog, 2007
Súvisiace:
Erdogan Ercivan: Zakázaná egyptológia
http://www.kemet.sk/erdogan-ercivan-zakazana-egyptologia
