Christopher Dunn se narodil v Anglii ve městě Manchester, kde začal svou kariéru. V roce 1969 se odstěhoval do USA, když dostal nabídku práce od jedné firmy v leteckém průmyslu. Více než 49 let pracoval na různých pozicích v procesu hi-tech výroby, od obsluhy strojů, přes výrobce pomůcek a nástrojů až po programátora a operátora industriálních laserů.
Později přešel také na manažerské funkce v těchto oborech. Posledních 16 let působil jako Human Resource Director ve velké letecké firmě. Jeho zájem o pyramidy vznikl po přečtení knihy Secrets of the Pyramids od Petera Tompkinse. Na základě preciznosti a různých charakteristik pyramid přišel vzápětí s myšlenkou, že tyto stavby mohly sloužit úplně jinému účelu, než je konvenčně uznáváno. Po prostudování mnoha různých teorií došel k závěru, že pyramidy s největší pravděpodobností sloužily k výrobě nějaké energie, tedy že to byly vpodstatě velké přístroje. To vše vyústilo v publikování knihy The Giza Power Plant: Technologies of Ancient Egypt v roce 1998. Chris publikoval mnoho článků a jeho práce je používána hojně i jinými badateli. Často se objevuje v televizních dokumentech na stanicích jako je Travel Channel, Discovery a v současné době především ve známém seriálu Ancient Aliens na History Channel. V roce 2010 vydal další knihu pod názvem Lost Technologies of Ancient Egypt: Advanced Engineering in the Temples of the Pharaohs a zde se soustřeďuje hlavně na důležité aspekty svého výzkumu o technologických schopnostech starých Egypťanů a zveřejňuje některé dříve opomenuté architektonické informace. Letos jsem měl tu čest potkat tohoto odborníka na každoroční konferenci CPAK a jsem rád, že vyhověl žádosti o rozhovor. Chris je fascinující člověk, drží se faktů a stojí rovnýma nohama na zemi. A proto mě toto setkání ještě více utvrdilo, že teorie o vzniku mnoha monumentů na světě, které jsou nám předkládány akademickou vědou, mírně řečeno velice pokulhávají. To ale naši čtenáři už dávno ví. Ať už monumenty postavil kdokoliv a kdykoliv, určitě k tomu nepoužíval kladívko a dláto a pár provazů. Vydejte se tedy teď na cestu objevování zaniklé vyspělé technologie pradávných Egypťanů. Opravdu to byli Egypťané?
Michael: Máte na základě Vašeho dlouholetého výzkumu, tedy z perspektivy inženýra a odborníka na technické záležitosti, nějaké informace a důkazy o tom, že by pyramidy a i jiné struktury mohly být postaveny daleko starší civilizací a ne Egypťany? Tato konference se často tímto tématem zabývá, takže možná jste se i Vy osobně setkal s něčím, co ukazuje na takovou zkutečnost...?
Chris: Myslím, že závěry mého výzkumu přímo vyžadují, abychom se dívali do daleko více vzdálené historie, jednoduše proto, že nástroje, které jsou k dispozici z období pradávného Egypta a které byly nalezeny v lokalitách, nejsou schopné vytvořit takové dílo. To je velice jednoduché.
Michael: Prováděl jste osobně nějaký výzkum obkladových kamenů na pyramidě? Neznám příliš mnoho informací na toto téma a je jasné, že i tyto kamenné bloky musely být velice precizní, aby vytvořily požadované úhly a rozměry.
Chris: Teorie o stavbě pyramid, kterou já navrhuji je, že obkladové kameny byly vyrobeny a umístěny první a vnitřní bloky byly přidány za ně, což umožnilo vytvořit celkové rozmístění budovy velice přesně. Nestavěli strukturu zvnitřku směrem ven, aby pak museli řešit nahromadění chyb a nerovností. Stavěli jednoduše zvenku směrem dovnitř, naaranžovali vnitřní komory a chodby a potom přidali hlavní kamennou masu a zajistili tak všechny precizně vybudované charakteristiky. Tak mohli vybudovat prakticky jakoukoliv strukturu bez ohledu na velikost, ale záleželo především na vrstvách, protože vrstvy jsou velice souměrné a konzistentní. Ale jak široká, nebo hluboká stavba bude bylo otázkou rozhodnutí a né nutností, aby bloky byly přesně veliké. Jednoduše, zkrátka řezali bloky stejné velikosti a na konci vyplnili zbývající místo jedním, nebo více kameny, tak aby se mezera zaplnila. Tímto způsobem můžete ve skutečnosti stavět velmi jednoduše a logicky. Samozřejmě to je způsob jakým bych já stavěl, protože když pracujete s miliony různých elementů a budujete strukturu, která by měla na konci mít minimální toleranci ke skutečnému severu podle kompasu, potom musí každý inženýr zvážit nahromadění odchylky při měření a stavbě struktury.
Michael: Nemohu se nezeptat, protože jste odborník, jaký je Váš názor na teorii pana Davidovitse a umělého kamene? Našel jste důkaz něčeho takového v Egyptě?
Chris: Myslím, že když pojedete na jakékoliv staveniště na světě s tím, že používají pouze jednu metodu ke stavbě struktury, tak to bude zřejmě chybné uvažování. Podle mého selského rozumu mohli používat dříve mnoho různých metod. Můžete vytvořit hlavní konstrukci za použití přírodního kamene a jinde, kde je potřeba můžete použít něco jako omítku, nebo geopolymer, tak jak to Davidovits nazývá, k dokončení stavby. Byla to velice vzrušující debata mezi Davidovitsem, jeho následovníky a geology, egyptology včetně mě. Já vidím artefakty, které byly očividně obráběny pomocí přístrojů a mnoho z nich je velice precizních a pokud byli schopni pracovat se žulou za pomoci výkonných přístrojů, pak například pracovat s vápencem by neměl být problém ani trochu. To je zaprvé. Za druhé, nemůže to být použito jako argument proti strojovému opracování, protože když máme objekt, který má neuvěřitelně malé tolerance a budeme se ho snažit vyrobit za pomoci formy, jako odlitek, potom přirozeně vyvstává otázka jak vytvoříme formu samotnou a z jakého materiálu. A jak velké tolerance bude forma schopna udržet, speciálně když mluvíme o těch, co známe. Většinou, když se nalije materiál do formy, pochopitelně chladne a tudíž se mění, včetně velikosti a to je další důvod proč s touto teorií nesouhlasím. Nejzajímavější však jsou důkazy na pyramidách samotných. Byla uskutečněna studie odborníků z Univerzity v Texasu, kteří odebrali vzorky z tří hlavních pyramid v Gíze a podrobili je všem možným testům, které byli schopni provést. Tyto testy byly porovnány s přírodním vápencem a nenašli se žádné známky geopolymeru, či jiného umělého materiálu. Všechny znaky odpovídaly přírodnímu vápenci.
Michael: Ano to je stejný závěr, který zastává i geolog Robert Schoch se kterým jsem hovořil. Z pozice geologa došel ke stejnému stanovisku, že kámen je přírodní...
Chris: Ano, tak to asi bude s velkou pravděpodobností.
Michael: V této souvislosti jste hovořil na své přednášce také o kamenných artefaktech jako jsou sochy, které mají perfektní symetrii a vypadají jako by byly odlitkem z nějaké formy. Jaká je situace v tomto případě, protože zde často mluvíme o granitu?
Chris: Zde není pochyb o tom, že se jedná o přírodní kámen. Můžete to vidět, protože způsob jak například vzniká granit, je velice originální. Zde je vidět (ukazuje fotografii v knize), jak je složení velice konzistentní a bez ohledu na to, kde je granit uříznutý, složení je pořád stejné. Jinými slovy, lze vidět jak je hlavní tvar, princip, jak je kámen prorostlý, biotyp je stejný, je jako “donut”, tedy kruhový. Kdekoliv jsem studoval jeho strukturu, ať už v Luxoru, na planině v Gíze, nebo v místě, kde se granit těží, vždycky vypadá stejně. A pak zde máme ještě něco jiného. Existují různé druhy granitu. Kdybychom mluvili o umělé směsi, byl by problém s křemenem, který je v granitu přítomen, jeho rozložení by bylo nerovnoměrné, včetně jeho tvaru. Je to stejné jako s betonem, když nalejete beton do formy. Beton často obsahuje malé kamínky a když bychom uřízli velký blok, také bychom viděli tuto nerovnoměrnost. Zkrátka existuje mnoho argumentů proti teorii geopolymerů.
Michael: Ano, to chápu. Je to jen jedna z teorií a vlastně existuje ještě další, nevím jestli jste o tom slyšel. Jedná se o určitý druh rostliny, který měl údajně změkčovat kámen, který se pak dal tvarovat do různých artefaktů...
Chris: Ano slyšel jsem o tom. Prý to má být v Jižní Americe, ale všechny tyto argumenty mohou být zavádějící, protože nechceme akceptovat fakt, že civilizace mohou dospět k vysokému stupni technologického žebříčku a poté zkolabovat. Je to velice nepříjemná skutečnost nad kterou je nutno se zamyslet. Civilizace jsou vyspělé a pak umírají. Může to být také velice šovinistický pohled na svět, protože si nechceme připustit, že například staří Egypťané byli více vyspělejší, než naše “moderní” kultura. Je to naše ego.
Michael: Na závěr bych se chtěl zeptat, jestli máte nějaké nové zásadní informace z Vaší poslední cesty do Peru a Bolívie. Myslím, že to bylo zhruba před dvěma měsíci. Je něco, co Vás vyloženě šokovalo a co považujete za důležité?
Chris: Ano, pro mě je velice zarážející místo zvané Puma Punku. Vůbec celá ta oblast je velmi zajímavá. Můj vydavatel očekává, že přijdu se samostatnou knihou na toto téma, protože to byla už moje třetí návštěva tohoto místa.
Michael: Aha, tak to je logické. Jak by jste srovnal z Vašeho pohledu třeba Egypt a Puma Punku?
Chris: Svou kariéru jsem začal v Anglii a později jsem emigroval do USA a kamkoliv jedete po světě, tak všude existují lidé, kteří formují svou vlastní kulturu. Dokonce i v rámci jednoho státu. Stačí navštívit jednu továrnu a pak jinou v jiném městě. Kolikrát mají své vlastní metody, které se liší od ostatních a zavádějí své vlastní postupy za použití stejných pomůcek. Zdá se ale, že existoval běžný globální způsob jak precizně opracovávat tvrdý kámen. V Puma Punku máme například lávový kámen, ale také andezit, granit a diorit a třeba čedič v Egyptě. Mnoho z nich jsou velice tvrdé kameny. Na obou místech nacházíme podobnosti jako třeba velké rovné plochy a v Puma Punku tyto plochy nejsou leštěné. Například, když máte plochý kámen, který je velice perfektní rovina (skoro perfektní) a není nijak vyhlazený, nejsou na něm žádné stopy po opracování, musíme se zeptat jakou metodou byly vyrobeny, protože pokud tradičním způsobem opracováváme rovnou plochu, používáme nástroje různé hrubosti abychom docílili přesné rovné plochy a když nechcete mít kámen vyleštěný, musíte použít hrubší pomůcky, ale potom budete mít vždy viditelné stopy po takovém opracování. Aby stopy byly odstraněny, musíte plochu vyleštit, pokud vše děláte ručně. Ovšem za použití nějaké technologie to tak nemusí vždy být. Například. Existuje ne příliš běžná metoda, která se nazývá “electronic discharge machining“ a ta je schopná vyprodukovat velice precizní rovný povrch s matným vzhledem, který není vyleštěný, ale zároveň není hrubý. Stejného výsledku může být docíleno také pomocí ultrazvukové metody. Tak opracované kameny nacházíme v Puma Punku.
Michael: To je zajímavé, děkuji velice za rozhovor.
Všetky časti nájdete na tejto adrese.
Rozhovor z konferencie CPAK 2012 poskytol Chris Dunn exkluzívne pre ASTRONAUTI.cz
Pýtal sa Michael M. Faitl
Zdroj: http://www.astronauti.cz/
Súvisiace:
Egypt - Odhalenie
http://www.kemet.sk/zakazana-egyptologia