Kap. 42.
Říkání, aby zabráněno bylo rozřezání v Henennisutu.
Země dřeva! Bílá koruno sochy! Bidélko bohů!
Jsem děcko! Jsem děcko! Jsem děcko! Jsem děcko!
Ó Jebvere, promluv dnes! Opatřeno jest popraviště vším, co znáš. Přišel jsi k veliké popravě.
Jsem Re, jehož přízeň je trvalá. Jsem velitel bůh v koruně tamaryšku.
Krásnější jest sluneční kotouč, než byl včera! (Čtyřikráte.)
Jsem Re, jehož přízeň jest trvalá. Jsem velitel, bůh v koruně tamaryšku.
Jsem dnes zdráv!
Mé vlasy jsou [vlasy] Nunovy.
Můj obličej jest [obličej] Reův.
Mé oči jsou [oči] Hathořiny.
Mé uši jsou [uši] Vepvavetovy.
Můj nos jest [nos] náčelníka Chemu.
Mé rty jsou [rty] Anupovy.
Moje zuby jsou [zuby] Selketiny.
Má záda jsou [záda] Esetina.
Mé ruce jsou [ruce] Berana, pána Zedetu.
Mé hrdlo jest [hrdlo] Nejty, paní Saiu.
Můj hřbet jest [hřbet] Sutechův.
Můj pohlavní úd jest [pohlavní úd] Usirův.
Mé maso jest [maso] pánů Cheriohau.
Můj krk jest [krk] Velikého silou.
Mé břicho jest [břicho] Sechmetino.
Můj pupek jest oko Horovo.
Má stehna jsou [stehna] boha pravodstva.
Mé nohy jsou [nohy] Ptahovy.
Mé prsty u rukou a u nohou jsou živí hadi.
Nemám údu, jenž by nebyl božím. Thovt jest ochránce celého
mého těla.
Jsem denně Re. Nemohu býti uchopen za své rámě, nemohu býti chycen za svou ruku. Ani člověk, ani bůh, ani zářící duch, ani mrtvý nemohou se dopustiti na mně bezpráví. Jsem vycházející, svěží, jehož jméno jest neznámo. Můj jest včerejšek. "Ten, jenž vidí miliony let" jest moje jméno. Pospíchám po cestě nejvyššího pána súčtovatelů. Jsem pán věcnosti. Hoja hej! Jsem pán veliké koruny. Jsem ten, jenž sídlí v božském oku ................................................................................................................... Jsem ten, jenž jsem, čas v času, v němž jest to, co jest jeho, jeden v jednom. Jsem ten, jenž jest v božském oku, jemuž nemůže se státi nic zlého. Není nikoho, kdo by se bouřil proti mně. ....................................................................................
Jsem Re — lidé z lidí! — jsem ochránce milionů. Jest někdo mezi vámi, na nebi či na zemi, na jihu, nebo na severu, na západu nebo na východu, jenž nemá ve svém srdci strachu přede mnou? ....................................................................................................................
Kap. 53.
Říkání, aby N, nebyl nucen jísti výkaly a píti moč v podzemí.
N. praví: "Jsem dvourohý, vůdce nebe, pán nebeských korun, veliký světlodárce, jenž vyšel z planoucího ohně, jenž podmanil Šva a Tefnutu, jemuž dáno jest putovati.
Mám odpor k tomu, co se mi oškliví. Nejím výkalů, protože odporný jsou mi mé výkaly. Nedostávají se do styku s mým tělem; nedotýkám se jich svýma rukama, nešlapu do nich svými chodidly. Nepiji moči a nechodím v podzemí po hlavě.
Mám chléb z Onu. Můj nebeský chléb jest od Rea, můj zemský chléb jest od Geba. Člun večerního slunce a člun ranního slunce přivážejí mi je z chrámu velikého boha v Onu. ............................
Spřátelil jsem se s nebeskými lodníky; jím to, co jedí oni, živím se tím, čím se živí se oni. Jím chléb ze zásobárny pána obětí."
Kap. 59.
Říkání, aby N. dýchal vzduch a měl vodu v podzemí.
N. praví: "Ó ty nebeská sykomoro! Dej mi vodu a vzduch, jež jsou ] v tobě! Jsem zde, ve Venu a hlídám vejce velkého Vydávajícího skřek. Jako ono jest neporušeno, tak jsem neporušen i já; jako ono žije, tak žiji i já; jako ono dýchá vzduch, tak dýchám vzduch i já, N. ospravedlněný."
Kap. 68.
Říkání pro otevření dveří duši a stínu N-a, aby mohl vycházeti na den, a pro ukázání jemu cesty dokonalých zářících duchů v podzemí.
N. praví: "Otevřeny jsou mi brány nebe, otevřeny jsou mi brány země, otevřeny jsou mi závory Gebovy, otevřen jest mi hlavní palác.
"Pohlédni na mne!" — volá strážce.
"Pust mě!" — volá ten, jehož ruce byly mnou spoutány, jehož ruce byly mnou připoutány k zemi.
Otevřeno jest mi ústí průplavu, vydáno jest mi ústí průplavu, abych mohl vycházeti na denní světlo, tam, kam touží mé srdce.
Ovládám své srdce, ovládám sovu hruď, ovládám svá ústa, ovládám své nohy, ovládám svá stehna, ovládám celé své tělo.
Mám oběti pro mrtvé, mám vzduch, mám vodu, mám záplavu, mám řeku, mám břehy.
Mám muže, kteří.pracují pro mne, mám ženy, které pracují pro mne v podzemí, mohu nařizovati, co se má pro mne dělati na zemi.
Lež jest, řekne-li se o mně: "Živí se chlebem Gebovým," neboť odporno jest mi jísti jej. Živím se chlebem z bílé pšenice nilské, [rostoucí] na čistém místě a napájím se pivem z červeného ječmenu nilského, [rostoucího] na čistém místě.
Sedím pod korunou stromů u Hathory před širokým slunečním kotoučem; ona přichází do Onu, nesouc knihy božských řečí a knihu Thovtovu.
Ovládám své srdce, ovládám, svou hruď, ovládám svá ústa, ovládám nohy, ovládám své ruce, ovládám celé své tělo.
Mám oběti pro mrtvé, mám vzduch, mám vodu, mám záplavu, mám řeku, mám břehy.
Mám muže, kteří pracují pro mne, mám ženy, které pracují pro mne v podzemí, mohu nařizovati, co se má dělati pro mne na zemi.
Mohu se zdvihnouti na svůj levý bok i na svůj pravý bok, mohu seděti i státi, jsem zbaven své nedýchavosti, pohybuje se jazyk můj i ústa moje, vším náležitě opatřená."
Doslov.
Kdo zná tuto knihu, bude moci vycházeti ze země na denní světlo, bude choditi po zemi mezi živými a nepodlehne zkáze na věky.
Dr. František Lexa
-pokračovanie-
Všetky časti postupne nájdete na tejto adrese.
KNIHU je možné zakúpiť i na tejto adrese.
Vybráno z Dr. František Lexa: Náboženská literatura staroegyptská, Kladno 1921
Súvisiace:
Dr. František Lexa
http://www.kemet.sk/autor/dr-frantisek-lexaSeriál: Karel Weinfurter – Z EGYPTSKÉ KNIHY MRTVÝCH
http://www.kemet.sk/rubrika/serial-karel-weinfurter-z-egyptske-knihy-mrt...