Tajemná Omm Sethi
Jde o jeden z nejzvláštnějších příběhů převtělování a váže se k velkému chrámu Sethiho I. v Abydose. Roku 1907 spadlo tříleté děvčátko Dorothy Louise Eadyová v Londýně se schodů a domácí lékař ji prohlásil za mrtvou. Byl překvapený, když ji za hodinu či dvě našel sedět na posteli a hrát si. Po tomto pádě začala mít sny o divném „domově", který byl jiný než její vlastní. Za několik let ji rodiče vzali do Britského muzea, kde ji fascinovaly egyptské výstavní síně. Znovu a znovu se tam vracela, aby byla při „svých lidech". Egyptský antikvář se s ní spřátelil a naučil ji číst egyptské hieroglyfy. Když dospívala, byla stále víc přesvědčená, že je převtělená Bentreshyt, egyptské děvče z dávných časů, které svedl faraón Sethi I. během svého panování 1318-1304 před n.l. a které bylo přinuceno spáchat sebevraždu, když byl poměr odhalený.
Dorothy se vdala za Egypťana a přestěhovala se do Káhiry, kde – jako řekla – ji navštěvoval duch jejího bývalého milence Sethiho. Začala se věnovat studiu starověkého Egypta. Potom, když se s manželem rozešli jako přátelé, „vdala se za Oddělení egyptských starožitností" a celý život zasvětila egyptologii. Tvrdila, že Sethi I. ji pravidelně navštěvuje, že ona sama cestuje po nebeské obloze, vede rozhovory s mnohými faraóny a jejich úředníky. Prý se od nich dozvěděla hodně faktů o starých budovách, které potom přispěly k moderním poznatkům o jejich stavbě. Podrobně si zaznamenávala svoje astrální cesty i rozhovory do deníku.
Ale tento příběh je o to zvláštnější, že když Dorothy navštívila Abydos poprvé, poznala v něm svůj pravý domov. Roku 1956 se tam usadila a žila ve „svém" chrámu až do smrti roku 1981. Přejmenovala se na Omm Sethi (Matku Sethiho). Ať se to už dozvěděla jakýmkoliv způsobem, měla podrobné vědomosti o chrámových budovách, i když je nikdy nestudovala (v tom čase ještě nebyly katalogy). Hlavní správce oddělení starožitností Káhirského muzea, který o jejích vyhlášeních pochyboval, ji vzal do chrámu uprostřed noci a vyzval, aby mu ukázala cestu do Amononovy kapličky. Bez světla šla složitými polorozbořenými chodbami přímo na místo. Potom, ještě v tmě, našla i Síň posvátných člunů.
Omm Sethi se stala léčitelkou a existují záznamy o případech zranění anebo nemocí, které zřejmě vyléčila. Ale zároveň byla vzdělanou egyptologičkou, uznávanou nejznámějšími vědci – a když vyprávěla o historických postavách, jakoby to byli její přátelé („pěkný chlapec", říkala o Ramessovi II. a „originální bohatá potvora" o jeho matce, královně Tuy). Z astrálních návštěv se dozvěděla hodně o stavbě budov v starém Egyptě a významně přispěla k rozvoji egyptologie. Nakonec se stala samozvanou strážkyní a průvodkyní v Sethiho chrámě.
Omm Sethi zemřela 21. dubna 1981 v Abydose. Místní úřady ji odmítly dát pochovat v hrobce, kterou si pro sebe připravila v chrámové zahradě, ale je pochována nedaleko odsud.
Tutanchamonova kletba
Nejpozoruhodnějším objevem egyptologie a archeologie ve 20. století byla hrobka faraóna Tutanchamona, ve které se našel krásný a nesmírně cenný poklad. Starověká egyptská civilizace se dostala do centra pozornosti, a proto nepřekvapuje, že egyptské náboženství se stalo zdrojem různých dohadů. Tím, že se porušila hrobka a – podle názorů některých lidí – znesvětila, vznikl i předpoklad, že tuto událost opředou tajemné pověsti. Ale tvrzení, že lidé, kteří nesli odpovědnost za otevření hrobky, pronásledovala faraónova kletba, pozoruhodně souhlasí. Podle milovníků záhad všechny pokusy o racionální vysvětlení zjevných důsledků kletby selhaly.
Dva muži, nejvíce zodpovědní za tento nález, byli archeologové Howard Carter – který už měl za sebou tři velké objevy (hrobku královny Hatšepsovet a faraóna Horemheba a Thutmoseho IV.) – a anglický šlechtic lord Carnarvon. Pět let financoval Carnarvon Carterův výzkum v Údolí králů, kde bylo pochovaných mnoho faraónů, protože předpokládali, že by se tu mohli najít ještě nevyrabované hrobky. Ze známých hrobek totiž zloději odnesli všechno cenné.
V listopadu 1922 našel Carter zapečetěné dveře dole na schodech. Vylomil je a objevil druhé dveře, za kterými byla místnost, přeplněná nejúžasnějším vybavením hrobu, jaké kdy v Egyptě viděli: zřejmě náhodně vybrané množství krásných soch, židlí, vozů a klenotů – a v zadní síni – v mnohonásobné truhle tělo samého mladého Tutanchamona. Říká se, že v předsíni našel Carter tabulku s hieroglyfickým nápisem: „Smrt svými křídly zkosí toho, kdo poruší faraónův pokoj." Ale takovou tabulku nikdo nikdy neviděl a podle pověstí ji Carter dal odstranit dřív, než mohla vystrašit jeho pracovníky.
Lord Carnarvon nikdy neviděl faraónův poklad vystavený: než ho stihli vynést z hrobky, onemocněl a zemřel v hotelu Continental v Káhiře. Ve chvíli jeho smrti (ve dvě v noci), se celé město ponořilo do tmy, neboť došlo k poruše elektrického proudu. Bezpochyby shoda okolností. V jeho domě v Anglii přesně v té chvíli začal jeho foxteriér zavíjet a později zemřel. Zase shoda okolností?
Po nich přišli další. Brzy po Carnarvonově smrti americký archeolog, který byl přítomný při otvíraní hrobky, upadl do komatu v hotelu Continental a i on tam zemřel. Americký finančník George Jay Gould požádal Cartera, aby mu hrobku ukázal. Do večera následujícího dne zemřel na horečku. Britský průmyslník Joel Wool hrobku také navštívil a zemřel na cestě zpět do Anglie. Radiolog Archibald Douglas Reid, který rentgenoval Tutanchamonovo tělo, zemřel po návratu do Anglie. V následujících čtyřech letech zemřelo třináct lidí, kteří měli s objevem něco společné, za sedm let to bylo dvacet dva osob. Patřila k nim i lady Carnarvonová, dále Carterova sekretářka. Richard Bethell – Carterův tajemník a profesoři Douglas Derry a Alfred Lucas (dva vědci, kteří pitvali faraónovo tělo). Viry nebo bakterie, které byly v hrobce uzavřené, jsou jedním z možných vysvětlení náhlé smrti.
Vzpomíná se, že nemoci předcházející tímto úmrtím, se projevovali stejnými symptomy – mezi jiným to byla malátnost, letargie a deprese. Někteří autoři naznačují přítomnost jedu, který staří Egypťané znali a který o tisíc let později zapůsobil na osoby, které vstoupily do starověkých hrobek. (Protože, jak se říká, zahynuli nejenom lidé, kteří byli v kontaktu s Tutanchamonovou hrobkou za posledních přibližně 200 roků zemřelo předčasně mnoho egyptologů – mimo jiné Rosetta Stonea a asi největšího egyptologa Giovanniho Belzoniho).
Podle skeptiků nemusí však vůbec jít o kletbu faraónovu. Ale je zajímavé, že příznaky projevující se u osob, které zemřely, jsou v něčem podobné symptomům nemoci domorodců, které prokleli medicinmani. Na nich pravděpodobně prokletí působí tak, že jsou přesvědčeni o odsouzení na smrt. Ale i proti argumentům skeptiků zemřelo nečekaně dost lidí, kteří byli v nějakém spojení s objevením Tutanchamonovy hrobky a jejích pokladů, než aby se dalo vyloučit, že se tu nestalo něco zvláštního.
Přirozeně, všechno je možné vysvětlit shodou okolností. Gamal Mehrez, 52-letý ředitel Oddělení starožitností v Káhirském muzeu, odpovědný za to, že některé z pokladů se dostaly na velkolepé turné po světě v šedesátých letech 20. století, si to určitě myslel. „Podívejte se na mne", řekl jednomu novináři. „Mám do činění s hrobkami a mumiemi faraónů celý život. Já sám jsem živým důkazem, že to všechno byla shoda okolností." Za měsíc byl mrtvý.
-pokračovanie-
Všetky časti postupne nájdete na tejto adrese.
Úryvok z knihy Chalila El Hakima: TAJEMSTVÍ PYRAMID
KNIHU bolo možné zakúpiť na tejto adrese.
Súvisiace:
PYRAMÍDY
http://www.kemet.sk/stitok/pyramidy