Pouštní písek žhnul v oslepujícím žáru poledního slunce. Zdálo se, že i řeka Nil, tekoucí podél břehů ztvrdlých suchem, proudí ještě pomaleji než obvykle, jak se z rozpálené hladiny vypařovala voda, ačkoliv pro vyprahlou zem takové ztráty vláhy znamenaly skutečnou pohromu. Nešťastní feláhové, odsouzení se plahočit na polích pod žhnoucí oblohou, se ploužili ztěžka a letargicky. Bylo jim tak strašné vedro a byli tak zemdlení, že už ani neměli sílu ten žhavý den proklínat. Pták ibis sklesle postával u chomáče zvadlého rákosí.
Opodál se tyčily do výšky jasně se rýsující nové hroby velikánů a žár vysoušel maltu čerstvě nanesenou mezi obrovské kamenné kvádry a balvany sloužící za příklop.
V poměrně chladném prostředí balzamovacího sálu, nacházejícího se hluboko pod žhnoucím pískem, scvrklý stařec a jeho sotva o trochu mladší pomocník pěchovali tělo mrtvé už několik měsíců vonnými bylinami.
„Hádám, že faraón proti kněžím tvrdě zakročí,“ pronesl starší z mužů.
„Taky si myslím,“ opáčil ten druhý s pochmurným uspokojením. „Viděl jsem strážce, jak vtrhli do chrámů a některé z kněží zatkli a jiné varovali a jak ven vynášeli celé balíky papyrů. Tvářili se přitom patřičně odhodlaně!
„Já tedy nevím, kam ten svět spěje,“ ozval se starší. „To by se za mých mladých let stát nemohlo. Svět spěje ke zkáze. Tak to je. Svět spěje do záhuby!“ Povzdechl si a s mumláním se chopil náčiní, pomocí něhož nacpal do povolné mrtvoly další dávku bylinné směsi.
„Z příkazu faraóna!“ zvolal velitel stráže, když v doprovodu svých mužů majestátně vstoupil do přístřešku vysokých kněží. „Jste obviněni z poskytování úkrytu rebelům, kteří zosnovují spiknutí proti Nejvyššímu a pokoušejí se mu ublížit zlomocnými zaklínadly.“ Poté se obrátil ke svým mužům a rozkázal jim: „Všechno to tady prohledejte a zabavte veškeré papyry.“
Vysoký kněz si povzdechl a mírně poznamenal: „Tak tomu bylo odjakživa, že ti, kdo usilují o vyšší vědění, jsou pronásledování tupci, kteří se Pravdy bojí a domnívají se, že nad jejich chytrost není. Když nám moudré spisy zničíš, uhasíš záblesky vědění.“
Byl to krušný den. Vojáci všude v pohotovosti, stráže pročesávající příbytky a odvádějící podezřelé - většinou ty, kteří byli zrazeni a udáni sousedy.
Ulicemi rachotily káry tažené otroky a naložené zabavenými papyry. Nakonec se den přece jen nachýlil ke konci, jak už to ostatně dny mají ve zvyku a navěky budou mít, nehledě na to, jak nekonečné mohou obětem útlaku připadat.
Zvedl se chladivý vánek a začal šelestit ostrým pronikavým zvukem v papyrovém rákosí. Ztemnělý Nil čeřily drobné vlnky a odrážely se od břehů spálených sluncem, kde se převozníci usmívali potěšením, že je pleskající plachty, do nichž se opět opíral vítr, zas ženou k domovu. Drobní živočichové kterým se konečně ulevilo od neúprosného denního žáru, se začali vynořovat z děr podél břehů a vyráželi na noční lov za kořistí. Ale po kořisti se pídili i lidé!
Temná klenba nebes byla poházena zářícími klenoty hvězd. Dnes se měl měsíc objevit na obloze později. Z chatrčí uplácaných z bláta blikala drobná světýlka a světla jenom o něco jasnější zářila z příbytků bohatých. Vzduch byl naplněn zlověstnou předtuchou. Po ulicích se dnes v noci nepotloukal žádný veselý kumpán a ani milenci s propletenými prsty si tu nic neslibovali. Dnešní noci faraónovi muži s hrubým vzezřením a s těžkopádnou chůzí slídili po ulicích, přichystáni si „zasportovat“. Pořádala se čistka proti učencům, kněžím a všem dalším, kteří by mohli faraóna ohrozit věštbami o jeho brzkém odchodu. Nad krajem tento den visela smrt a byla cítit i z kopí pátrajících hlídek.
Ale tmavými zákoutími města se pokradmu plížily tiché postavy a z příšeří ustupovaly do tmy, když faraónovi pochopové hlučně projížděli kolem. Postupně se v těch všech nenápadných pohybech začal projevovat řád. Byli to tišší, odhodlaní muži, kteří se skrývali, jak jen se dalo, aby nepozorováni dosáhli cíle, k němuž směřovali. A tak zatímco stráže hlučně přecházely sem tam a oblohou se valily věčné hvězdy, jedna temná postava za druhou tiše vklouzávala do neoznačených a neosvětlených dveří. Muži se protáhli dovnitř a nejprve byla pečlivě prověřena jejich totožnost. Když vešel poslední z nich a byl identifikován, čekající zatarasili dveře mohutnými kládami, aby se nikterak nedaly otevřít. Potom se ozval stařecky nakřáplý hlas: „Pojďte za mnou v řadě za sebou a nechť každý z vás položí ruku na rameno muže jdoucího před ním. Následujte mě, ale buďte potichu, protože dnes v noci kolem obchází smrt.“
Neslyšným krokem následovala řada mužů svého vůdce sestupujícího dolů po svažité cestě skrz tajné padací dveře a stále hlouběji, až nakonec došli do staré pohřební krypty, kde byl vzduch zatuchlý a páchl plísní. „Tady budeme v bezpečí,“ zašeptal starý vůdce. „Není však radno zbytečně zvyšovat hlas, aby nás faraónovi nohsledi přece jen nezaslechli a nepodali o naší poradě hlášení.“ Muži se nehlučně rozestoupili mezi obřadní náčiní. Stařec krátkozrakýma očima zamžoural po shromáždění a zaváhal. Nakonec přece jen promluvil: „Už dlouho přihlížíme tomu, jak je nám naše největší bohatství bráno a páleno. Jsme svědky nemilosrdného řádění tupců, povzbuzovaných tyranem posedlým mocí, pronásledují naše vzdělance a ničí nahromaděnou moudrost předků. Scházíme se tu dnes proto abychom si pohovořili o tom, jak naše dědictví psaného vědění může být zachráněno. Někteří z nás se vystavili nebezpečí krutého mučení a zaměnili bezcenné papyry tak, aby ty hodnotné zachránili. Prozatím jsme je uložili… do bezpečí. Má kdokoli z vás nějaký návrh, který můžeme zvážit?“
Na chvilku se přidušeným hlasem rozproudila debata, kdy spolu muži probírali proveditelnost toho či onoho. Nakonec se zvedl mladý kněz z chrámu Horního Egypta a promluvil: „Velectění pánové, prosím vás o shovívavost za odvahu, se kterou se na vás obracím.“ Muži pokývli na povzbuzení, mladík tedy pokračoval: „Dnes v noci, když jsem konal službu v chrámu, jsem měl sen. Zdálo se mi, že mě navštívil bůh Bubastes a předal mi věrohodné pokyny o tom, že tresť starobylého učení může být ukrytá vzdělanými písaři do strof obezřetně složených básní. Bůh Bubastes pravil, že takto bude moudrost znepřístupněna nevzdělancům, ale že osvícenci ji snadno pochopí. Příští generace by neměly být ochuzeny o naše vědění ani o to, které mu předcházelo.“ Poté si mladík zas sedl a v nastalém tichu se muži postupně znovu pouštěli do hovoru.
Nakonec stařec dospěl k rozhodnutí: „Nechť se tak stane,“ prohlásil. „Uschováme naše vědění do veršů. Přichystáme též zvláštní ilustrace knihy tarotů a vynasnažíme se, aby se tyto obrázky mohly stát podkladem pro karetní hru. Až se čas naplní, vědění znovu povstane a zazáří v plné kráse.
A tak se podle tohoto rozhodnutí v následujících letech ušlechtilí a stateční muži ze všech sil snažili zachránit vše, co za to stálo, a ukládali to do obrazů a veršů. A bohové se na ně usmívali a byli spokojeni...
Dr. T. Lobsang Rampa
-pokračovanie-
Všetky časti postupne nájdete na tejto adrese
KAPITOLY ŽIVOTA. Z anglických originálů Chapters of Life a The Thirteenth Candle vybrala a přeložila Jitka Badoučková.
KNIHU je možné zakúpiť i na tejto adrese
Súvisiace:
LOBSANG RAMPA Výber
http://www.kemet.sk/rubrika/lobsang-rampa-vyberEditoriál: LOBSANG RAMPA
http://www.cez-okno.net/clanok/editorial-lobsang-rampaSeriál: Joan Grantová – OKŘÍDLENÝ FARAON
http://www.kemet.sk/rubrika/serial-joan-grantova-okridleny-faraonEgypt - Odhalenie
http://www.kemet.sk/zakazana-egyptologia