V dochovaných materiálech ze Staré faraonské říše se nachází řada odkazů, které jsou přinejmenším zvláštní. Podle staroegyptských záznamů měl bůh Thovt, který byl pro Egypťany symbolem moudrosti a který učil lidi řeči, matematice, psaní, čtení, astronomii a technice, vystoupit v doprovodu osmi prabohů ze „zářivého kamene“ neb, jak jinak, než z „tajemného vejce.“
Toto plavidlo prý přistálo na jeden z pahorků v Hermopoli. Tento božský cizinec vlastnil opravdu podivné vznášedlo: v pyramidových textech se o něm mluví jako o „velkém nebeském trůnu,“ a “moři světla.“ Co to asi bylo za nebeský vůz? Zajímavé je, že se na světě objevuje velmi mnoho mýtů, které popisují podobné „tajemné vejce.“ Thovt byl také „kormidelníkem v bárce slunečního boha Re.“
Zdá se tedy, že tato bytost přišla před 5000 lety z ničeho nic - odkudsi z nebes. Dalším podivným zařízením bylo okřídlené slunce, nebo také okřídlený sluneční disk. Okřídlené slunce je vyobrazeno na všech staroegyptských chrámových stavbách. Symbolizuje ho zlatá koule nebo také zlatý kotouč s rozepjatými perutěmi. Tento motiv se kromě Egypta objevuje i na četných asyrských a sumerských stélách, tabulkách a svitcích, na nichž jde jednoznačně o zobrazení stroje sloužící k létání.
Na podobný motiv narážíme i v chetitské kultuře. Někdy jde o paprskové kolo, lemované perutěmi, podobnými listům vrtule, jakou mají dnešní vrtulníky. Mnohé z těchto zobrazení létajících kol lze nalézt i u národů Přední Asie. Jinde létají bozi na „kamenných sloupech“ či také „v létajících stromech.“ V Egyptě bývá okřídlený disk opatřený nápisem hut nebo api. Překlad těchto výrazů zní doslova „rozpínač křídel,“ popřípadě „letec.“ Tímto symbolem rozhodně není myšleno slunce. Zvláštní. Chrámové nápisy, dochované na starobylých monumentech, starých tisíce let, líčí někdy také „okřídlený disk“, který byl nasazován jako smrtonosná zbraň, která byla používána proti nepřátelům. Jde o létající stroj, který vystřeloval nebezpečné rakety? Je možné, že dávní obyvatelé Memfidy, Heliopole a Hermopole takové létající stroje mohli vidět vzlétat?
Podle některých archeologů je dokonce možné, že kamenné obelisky v Egyptě jsou v podstatě jakési napodobeniny moderních kosmických lodí. Vytesali snad Egypťané z kamene přesné kopie toho, co viděli? Zdá se proto, že letecká technika nebyla jistě ve starém Egyptě nijak neobvyklým či neznámým jevem. V roce 1936 objevil archeolog Walter B. Emery při vykopávkách v Sakkáře, v hrobce prince Sabúa, záhadný předmět ve tvaru disku. Tento 5000 let starý objekt byl nalezen hned vedle kostry a četných darů. Je opravdu zázrak, že artefakt nepadl do rukou vykradačů hrobů, stejně jako ostatní poklady. V hrobce zůstaly jen zbytky rozlámaných nádob a úlomky hovězích kostí, které zřejmě patřily do potravinových zásob zesnulého, který byl jimi, jak bylo zvykem, vybaven při své cestě na onen svět.
Zajímavě o tom píše Reinhard Habeck v knize Poslední tajemství egyptologie: „V roce 1980 jsem spatřil vystavený originál tohoto záhadného artefaktu v egyptském muzeu, ovšem bez bližších údajů a katalogového čísla. Návštěvníci muzea, kteří si chtěli prohlédnout setrvačník v následujících letech, se dočkali zklamání. Tento exponát mezitím zmizel veřejnosti z očí a byl patrně uložen do depozitáře. Svými radiálně symetrickými uspořádanými, dovnitř vyklenutými křídly připomíná lodní šroub nebo vrtuli. K čemu se vlastně používal?
Předložil jsem bývalému raketovému odborníkovi NASA inženýru Josefu F. Blumrichovi snímky podivného nálezu a požádal jsem ho o kompletní názor. Blumrich mi odpověděl v roce 1994 dopisem:
„Často se stává, že staré věci mají velmi zajímavý vzhled. Seděl jsem opakovaně nad materiálem, který jste mi zaslal, a dělal jsem si poznámky. Tato mísa vypadá na první pohled jako nějaké technické zařízení. Nedokázal jsem ale najít podobnost s žádnou skutečně známou technikou. Byl zde napodoben nějaký neznámý pohonný agregát? Blumrich poznamenává, že nalezený relikt je z krystalické břidlice, poměrně měkké horniny a také z alabastru, o němž se zmiňuje zpráva.“
Obě horniny by se daly stěží využít v technice – už kvůli rychlému opotřebení při zátěži, konstatuje Blumrich, ale připouští, že možná jde o pouhou repliku: „Nicméně si nevzpomínám, že bych viděl něco srovnatelného.“ Předmět zjevně vzbudil zvědavost raketového inženýra, protože mi položil otázku: „Ztvárnění objektu je ostatně přímo rafinovaně krásné, nebylo v hrobě nalezeno jinak už nic významného?“ Objevitele i v tomto případě předběhli vykradači a hanobitelé hrobů...
Byl tedy technicky vyhlížející „kamenný talíř“ pouhou kopií předmětu, jehož originál byl možná kovový? Je to napodobena antického lodního šroubu? Nebo princ Sabú znal pohon leteckých strojů?“ Jedno tedy víme: staří Egypťané znali velmi mnoho technických zařízení, které bychom v tak dávné minulosti rozhodně nehledali. Postupem času však tyto znalosti upadly v zapomenutí. Egyptská božstva disponovala podle všeho řadou velmi dokonalých létajících strojů a vymožeností, které odpovídají vysoké technické vyspělosti. Jejich pravý účel postupně odhalujeme teprve dnes, v čase moderního pokroku, který jsme my sami dosáhli teprve v několika posledních desetiletích. Například takzvaný „egyptský pták vidění“, kterého popisují staroegyptské papyry, a který dokázal, jako naše dnešní satelity, zmapovat zemský povrch – a jak uvádí Tebtunský papyrus: “Dohlédnu až na konec temnot, vidím skrz nekonečné moře až k pravdě Nun,“ stejně jako Habbleův teleskop je schopen dohlédnout až do nejodlehlejších koutů vesmíru.
Vedle „ptáků vidění“ disponovali egyptští bohové zařízením, které bylo – jak bychom dnes řekli – jakýmsi akustickými navigačním satelitem jmenovali, které dostali pojmenování „ptáci slyšení boha Rea.“ V biblických textech se hovoří o letech, které podnikali patriarchové Abraham, Baruch, Henoch nebo Mojžíš. Ti měli pak příležitost pozorovat skutečný tvar Země asi tak, jak ho dnes mohou vidět kosmonauti z rakety Space Shuttle. Když se například Baruch se dotazoval na funkci umělého ptáka, dostal tuto odpověď:
„Je to hlídač země. Tento pták putuje společně se sluncem, má přitom roztažená křídla a jimi zachycuje sluneční paprsky, které mají sílu ohně.“
Baruch pak přemýšlel o tom, co se dozvěděl a pokoušel se je pochopit. Pak se stalo ještě něco dalšího: „A pták roztáhl křídla a na jeho pravém křídle jsem spatřil obrovská písmena.“ Je to jen náhoda, že křídla dnešních satelitů zdobí nápisy jako třeba „NASA“, nebo ESA“? V textech pyramid se dále můžeme dočíst: „Je mým určením, že se živím slunečním světlem a (pravidelně) přijímám potravu a často spím… takže obnovuji svou sílu – a po západu slunce žádnou potravu nepřijímám.“
Mohlo toto zařízení pracovat na stejném principu jako dnešní Hubbleův kosmický dalekohled, který získává energii, potřebnou pro svůj provoz ze solárních jednotek?
Otázkou zůstává, odkud egyptská civilizace, jejíchž tajemství ještě nejsou rozluštěna, vlastně tyto poznatky čerpala?
Odkud asi měli zasvěcení kněží, jejichž vědění patřilo ve starověku k tajným naukám, své neskutečně pokročilé informace, přesahující svou dokonalostí svou dobu o několik tisíc let?
Magdalena Zachardová
Zdroj: http://magdalenazachardova.pise.cz/
AUTORKINE KNIHY je možné zakúpiť i na tejto adrese.
Súvisiace:
Dávne technológie - technológie Bohov
http://www.kemet.sk/rubrika/davne-technologie-technologie-bohovMagdalena Zachardová
http://www.kemet.sk/autor/magdalena-zachardova