Zecharia Sitchin: VÁLKY BOHŮ A LIDÍ IV.

Dávno předtím, než člověk válčil s člověkem, bojovali mezi sebou bohové. A tak války člověka vskutku započaly jako války bohů. A války bohů, kteří se chtěli zmocnit naší Země, započaly už předtím na jejich vlastní planetě. Tak se stalo, že první lidská civilizace padla za oběť nukleární zkáze. To je skutečnost a ne výmysl; všechno to bylo dávno sepsáno v kronikách Země.

 

Neuvěřitelné důkazy o mimozemských válečnících, kteří zničili dávné civilizace

2. kapitola ZÁPAS HÓRA A SUTECHA

Ve své historii lidských válek předpovídá mesiánská sekta Amorejců poslední válku, v níž se vojsko božských bytostí připojí k šikům smrtelníků a na bitevním poli se v jedno slijí „válečný křik bohů a lidí". Má to být snad pesimistická předpověď?

Vůbec ne. Válka synů světla proti synům temnot prostě pouze předpovídá, že lidské války skončí stejně, jako začali: lidé a bohové budou bojovat bok po boku.

Jakkoli nám to připadá neuvěřitelné, doklad o první válek níž bohové přizvali i lidi, skutečně existuje. Je to nápis na stěnách velkého chrámu v Edfu, posvátném městě starého Egypta, který byl zasvěcen bohu Hórovi. Tam podle egyptské tradice Hór zbudoval slévárnu „božského železa" a tam také ve zvláštní komoře přechovával velký okřídlený kotouč, na němž mohl létat po nebi.

„Jakmile se dveře slévárny otevřou," prohlašuje jistý egyptský text, „kotouč sloupá vzhůru".

Nápis (Obr. 6), pozoruhodný svou geografickou přesností začíná také konkrétním datem - avšak nikoli datem, které se váže k záležitostem lidí, nýbrž bohů. Popisuje události, klére se odehrály dlouho před nástupem faraónů, kdy v Egyptě vládli sami bohové:

V roce 363 Jeho Veličenstvo Ra, Svatý, Sokol obzoru, Nesmrtelný, který žije navěky, pobýval v zemi Chen.

Byl doprovázen svými bojovníky, neboť v okrsku, který se od té doby nazývá Ua-Ua, se nepřátelé spikli proti svému pánu.

Ra tam odjel ve svém člunu a jeho bojovníci s ním. Přistál v okrsku trůnního města Hórova, v jeho západní části, na východ od domu Chenova, který se od té doby nazývá Královský Chenu.

Hór, Okřídlený měřič, přistoupil ke člunu boha Ra a pravil ke svému otci: „Ó Sokole obzoru, viděl jsem nepřátele, kteří se proti tobě, mému pánu, spikli, aby pro sebe získali zářící korunu."

Starověkému písaři se podařilo několika slovy vylíčit, jak pozadí, tak dějiště neobyčejné války, která měla vypuknout. Okamžitě pochopíme, že boj vyprovokovalo spiknutí jistých „nepřátel" boha Ra a Hóra, kteří se chtěli zmocnit „zářící koruny". Něco takového se však zřejmě mohlo podařit jenom jinému bohovi nebo bohům. Aby toto spiknutí zmařil, Ra - „doprovázen svými bojovníky" - se vypravil ve svém člunu do oblasti, kde měl svůj hlavní stan Hór.

„Člun" boha Ra, jak jej známe i z dalších textů, byl nebeský člun, v němž Ra mohl putovat po obloze. V tomto případě se Ra rozhodl přistát daleko od jakékoli vodní plochy, „v západní části" okrsku Ua-Ua. Tam přistál na východ od „trůnního města" Hórova. A Hór vyšel, aby pozdravil svého předchůdce, a oznámil mu, že „nepřátelé" proti němu shromažďují vojsko.

Potom Ra, Svatý, Sokol obzoru, řekl Hórovi, Okřídlenému měřiči: „Toto je vznešený záměr boha Ra, můj synu:

Pospěš, potři nepřítele, kterého jsi viděl."

Nato Hór nastupuje do okřídleného kotouče, aby pátral po nepříteli z výše:

 

Obr. 6

 

Hór, Okřídlený měřič, potom vylétl k obzoru v okřídleném kotouči boha Ra; a proto je od onoho dne nazýván „Velký bůh, pán nebes".

Při svém letu v okřídleném kotouči Hór z nebes vystopoval nepřátelská vojska a spustil na ně „bouři", kterou oni neslyšeli ani neviděli, která je však okamžitě zahubila.

Z nebeské výše z okřídleného kotouče potom spatřil nepřátele a vpadl jim do zad. Z přední části kotouče proti nim rozpoutal bouři, v níž jejich oči osleply a uši ohluchly. V jediném okamžiku jim všem najednou přinesl smrt; ani jediný tvor nepřežil.

Hór potom v okřídleném kotouči, který „zářil mnoha barvami", odletěl zpět ke člunu boha Ra, a z úst boha Thovta, který se vyznal v kouzlech, se oficiálně dozvěděl o svém vítězství:

Potom se Hór, Okřídlený měřič, opět zjevil v okřídleném kotouči, který hrál mnoha barvami; a navrátil se k člunu boha Ra, Sokola obzoru.

,A Thovt pravil: „Ó pane bohů! Okřídlený měřič se navrátil ve velkém okřídleném kotouči, zářícím mnohými barvami"...

A proto bude od tohoto dne znám pod jménem „Okřídlený měřič". A město Hút bylo od toho dne na počest Hóra, Okřídleného měřiče, pojmenováno „Behutet".

Tato první bitva mezi Hórem a „nepřáteli", se odehrála v Horním Egyptě. Heinrich Brugsch, který jako první publikoval text zmíněného nápisu již v roce 1870 (Die Sage von tier geflugten Sonnenscheibe), vyslovil předpoklad, že „Země Chén“ byla Núbie a že Hór objevil nepřátele u Syemu (dnešní Asuán). Novější studie, napr. Egypt in Nubia, jejimž autorem je Walter B. Emery, se shodují v tom, že Tu-Chen byla Núbie, a Ua-Ua se jmenovala její severní část, oblast mezi prvními a druhými peřejemi Nilu. (Jižní část Núbie se jmenovala Kuš.) Toto označení je zřejmě správné neboť město Behutet, které bylo pojmenováno po Hórovi ako odměna za jeho vítězství, je totožné s městem Edfu, které rovněž bylo zasvěceno Horovi.

Podle tradice právě v Edfu vybudoval Hór božskou slévárnu, v níž byly ukuty jedinečné zbraně z „božského železa". Tam také Hór vycvičil armádu „mesniu" - armádu „kovových mužů". Ti jsou vyobrazeni na stěnách chrámu v Edfu jakožto muži s vyholenými hlavami, oblečení do krátkých vystřižených tunik, a v každé ruce drží zbraň. Vyobrazení této neznámé zbraně podobné harpuně se vyskytuje i v hieroglyfech pro slova „božské železo" a „kovoví lidé".

Mesniu byli podle egyptské tradice vůbec prvními lidmi, které vyzbrojili bohové zbraněmi zhotovenými z kovu. Byli to také, jak se brzy dozvíme z následujícího vyprávění, první smrtelníci, kteří byli odvedeni, aby bojovali ve válce mezi bohy.

Oblast mezi Asuánem a Edfu byla nyní bezpečná, válečníci byli vyzbrojeni a prodělali výcvik, a bohové byli připraveni postupovat na sever k centru Egypta. Počáteční vítězství zřejmě také posílila spojenectví bohů, neboť se dovídame, že se k nim připojila i asijská bohyně Ištar (Egyptské texty ji uvádějí pod jejím kanaánským jménem Aštoret). Hór, který se vznášel na obloze, zavolal na boha Nit, aby prozkoumal zemi pod ním:

A Hór pravil: „Postup vpřed, O Ra! Hledej nepřátele, kteří leží dole, na zemi!"

Potom Ra, Svatý, cestoval dále; a s ním Aštoret. Hledali nepřítele na zemi, ti se však ukryli.

Jelikož nepřátelé na zemi se ukryli před jeho pohledem, Ra dostal nápad: „A Ra řekl bohům, kteří ho doprovázeli: ,Zamiřme s naší lodí k vodě, neboť nepřítel leží na zemi.' A od toho dne nazvali ty vody ,vodní cestou'." Ra mohl využít obojživelných vlastností svého dopravního prostředku, ale Hór potřeboval nějaký člun schopný plavby po vodě. Proto mu dali člun „a nazvali jej Mak-A (Velký ochránce) až po naše časy".

Potom následovala první bitva, jíž se zúčastnili i smrtelníci:

Avšak i nepřátelé vstoupili do vod, učinili ze sebe krokodýly a hrochy, a naráželi do člunu boha Ra, Sokola obzoru...

A tehdy Hór, Okřídlený měřič, přispěchal se svými pomocníky, těmi, již sloužili jako bojovníci, každého povolal jménem, a s pomocí božského železa a řetězů, které třímali v rukou, pobili krokodýly i hrochy.

Na to místo odtáhli 651 nepřátel a jakmile byli v dohledu města, zabili je.

A Ra, Sokol obzoru, řekl Hórovi, Okřídlenému měřiči: „Nechť je toto místo od této chvíle známo jako místo tvého vítězství v jižních zemích."

Když z oblohy pobil nepřátele na zemi i ve vodě, Hórovo vítězství bylo úplné; Thovt vydal výzvu k oslavám:

Potom řekl Thovt ostatním bohům: „Ó bohové nebeští, kéž se vaše srdce zaradují! Ó bohové pozemští, kéž se vaše srdce zaradují! Mladý Hór přinesl mír, dosáhl neslýchaných úspěchů ve svém tažení."

Tehdy se stal odznakem vítězného Hóra okřídlený kotouč:

A od onoho dne existuje kovový odznak Hórův. Hór vytvořil svůj znak v podobě okřídleného kotouče a upevnil jej na příď člunu boha Ra. Po stranách umístil bohyni severu a bohyni jihu v podobě dvou hadů.

A za tímto znakem stál Hór na člunu boha Ra s božským železem a řetězem v ruce.

Navzdory Thovtovu prohlášení, že jim Hór přináší mír, míru přece jenom nebylo ještě dosaženo. Jak skupina bohů postupovala dále na sever, „zahlédli na planině jihovýchodně od Théb dvě zářící tělesa. A Ra řekl Thovtovi: ,To je nepřítel; ať je Hór pobije. A Hór mezi nimi způsobil velkou skázu."

Za pomoci armády smrtelníků, které vyzbrojil a vycvičil, Hór opět zvítězil; a Thovt i nadále pojmenovával různá místa podle vítězných bitev.

Zatímco první vzdušná bitva propukla kvůli obraně oddělující Egypt od Núbie u Syeny (Asuánu), další bitvy na zemi a na vodě zajistily Hórovi ohyb Nilu od Théb po Denderu. Tam budou v následujících dobách vznikat velké chrámy a královská města. Cesta do Egypta byla nyní volná.

Bohové po několik dalších dní pokračovali v cestě na sever. Hór držel stráž ze svého okřídleného kotouče na obloze, Ra a jeho společníci pluli po Nilu a kovoví lidé pochodovali po pevnině a chránili je z boku. Následovala řada krátkých, ale urputných šarvátek; jména místní - s nimiž se setkáváme v zeměpisných zprávách ze starého Egypta naznačují, že útoční bohové dosáhli oblasti jezer, která se za dávných dob rozkládala od Rudého moře ke Středozemnímu moři (některá existují dodnes):

Potom se od něho nepřátelé odpoutali a vydali se na sever. Uložili se v okrsku vod čelem k zadní části Středozemního moře; a jejich srdce byla plna bázně před ním.

Avšak Hór, Okřídlený měřič, je pronásledoval v člunu boha Ra s božským železem v ruce.
A všichni jeho pomocníci, ozbrojení železnými zbraněmi, byli shromážděni kolem něho.

Avšak pokus obklíčit a dopadnout nepřítele se nezdařil: „Po čtyři dny a čtyři noci plul po vodě a hledal je, ale žádného nepřítele nespatřil." Ra mu poradil, aby opět nasedl do okřídleného kotouče a vznesl se; a tentokrát Hór prchající nepřátele spatřil; „vrhl za nimi svůj božský oštěp a zabil je a způsobil jim velkou porážku. Také přivedl do přední části člunu boha Ra 142 nepřátel, které zajal", a tam byli neodkladně popraveni.

Nápisy v chrámu v Edfu pokračují na dalším panelu, protože tam také začíná nová kapitola ve válce bohů. Nepřátelé, kterým se podařilo uprchnout, „se řídili podle Severního jezera a zamířili ke Středozemnímu moři, k němuž chtěli do plout po vodě. Avšak bůh zasáhl jejich srdce [strachem], a když se dostali doprostřed vod, obrátili se na útěku od západního jezera k vodním tokům, které jsou spojeny s jezery oblasti Mer, aby se tam setkali s nepřáteli ze země Sutecha."

Tyto verše nám poskytují nejen zeměpisné údaje; rovněž poprvé výslovně pojmenovávají „nepřítele". Konflikt se přesunul do oblasti jezer, jejichž řetězec ve starověku (mnohem více než dnes) fyzicky odděloval vlastní Egypt od Sinajského poloostrova. Na východ, za touto vodní hranicí, se rozkládalo území Sutecha - což byl odpůrce Osirida (Usira), Hórova otce, kterého také zabil. Právě se tedy dovídáme, že tím nepřítelem, proti jehož armádě Hór od jihu postupoval, byl Sutech. Nyní Hór dosáhl linie oddělující Egypt od země Sutecha.

Na krátký čas nastala přestávka v boji, během níž Hór přivedl do první linie své ozbrojené „kovové lidi" a na scénu dorazil i Ra ve svém člunu. Nepřátelé se také přeskupili, vrátili se spátky přes vodu a vypukla velká bitva. Tentokrát bylo zajato a popraveno 381 nepřátel (o ztrátách na Horově strane se text nezmiňuje); Hór překročil vodu a pustil se do pronásledování nepřátel až na Sutechovo území.

Tehdy se - alespoň podle nápisu - Sutech natolik rozzuřil, že se Hórovi postavil, a následovala řada půtek ve vzduchu i na zemi v souboji jednoho boha proti druhému. Zpráva o tomto souboji se zachovala v několika verzích, jak uvidíme dále. V této chvíli nás zajímá jedna skutečnost, na niž upozornil E. A. Walis Budge v práci „The Gods of the Egyptians“: Totiž že když se lidé poprvé zúčastnili války bohů, k Horovu vítězství přispělo vyzbrojení lidské armády "božským železem": "Je zcela jasné, že Hór za svůj úspěch vděčil lepším zbraním, jimiž byli on a jeho muži vyzbrojeni, i materiálu, z něhož byly zhotoveny."

Tehdy se podle egyptských nápisů naučil muž pozvednout meč proti muži.

Když se veškeré boje skončily, Ra dal najevo své uspokojení s činy „Hórových kovových lidí" a ustanovil, že od té chvíle mají „přebývat ve svatyních" a za odměnu se jim mají přinášet úlitby a oběti, „protože zhubili nepřátele Hóra". Usadili se ve městech Edfu (hlavní město Hórovo v Horním Egypte) a This (řecky Tanis, biblický Sóan), což bylo hlavní město boha v Dolním Egyptě.

Po nějakém čase pozbyli své čistě vojenské role a získali titul Šemsu-Hor (pomocníci Hórovi) a sloužili jako jeho lidští pomocníci a vyslanci.

***

-pokračovanie-

Zecharia Sitchin

VÁLKY BOHŮ A LIDÍ, Vydavateľstvo: Dobra, 2001

 

Súvisiace:

Zecharia Sitchin
http://www.kemet.sk/rubrika/zecharia-sitchin