Staré civilizace tyto substance používaly nejen jako ingredience prodlužující život vybraných osob, ale především jako nosný princip některých mystérií, kterými museli procházet králové, adepti na nejvyšší kněžské úřady a další vybrané osobnosti, než mohli převzít vysoké funkce pro něž byli vybráni. Všeobecně se jednalo o proces zasvěcení adepta do vyššího stavu vědomí během několikastupňových obřadů. V průběhu posledního stupně zasvěcení, kterému se říkalo „mystéria znovuzrození“, prošel adept nejen přestavbou svého těla na molekulární úrovni (obnovení původní matrice DNA), ale současně i přestavbou všech úrovní svého vědomí. Pokud měl adept příliš poškozenou a degenerovanou DNA, nebo se během předcházející etapy zasvěcení důsledně nezbavil negativní energie, v lepším případě zešílel, v horším případě zemřel. Adeptů, kteří neuspěli v závěrečné fázi zasvěcení, byla prý až jedna pětina.